|
 15.7.
Po trošku napínavém dobíhaní letadla v Kuala Lumpur přistáváme na
letišti v Kota Kimbalu na Borneu. Na letišti máme už nachytané auto
Toyota Hilux a vzhledem k noční době se rychle přesunujme do hotelu
Capitol.
16.7 Rano zjišťujeme jak
výhodnou polohu hotelu jsme zvolili. Součástí hotelu je doporučovaná
restaurace Little Italia. Přes ulici platíme potápění na Sipadanu a
hned vedle je obchodní dům kde Berush doplňuje došlou kosmetiku a fůru
dalších ...
Po obědě vyrážíme k hoře Kinabalu. Opět máme problémy s ubytováním jelikož je víkend a hi
sezona. Nakonec se ubytujeme v Garden resort a ještě večer jedeme na
teplé prameny. To je ovšem síla. Jakési vykachlíčkované betonové kádě
postavené po čtyřech napájené z termálního pramene, kde se rochn í
většinou oblečení malajci.. No nic moc.
17.7. Brzo ráno se vracíme k
teplým pramenům, za nimi je Canopy Walkway,
 opět chodníčky zavěšené v
korunách stromů. V některých částech až čtyřicet metrů nad zemí. Jsme
zde jako první a tak to je paráda.
Samozřejmě, aby to nebylo
dokonalé tak druhý chodníček je zavřený, je DANGEROUS, tak jak je v
Malajsii zvykem, dosloužil a už se ho nechce nikomu opravovat, mnohem
jednodušší je dát tam ceduli CLOSED.
Zprofanované teplé prameny a
Canopy Walkway zastaví všechny návštěvníky a tak po stezce k vodopádům
už jdeme sami. Odtud pokračujeme dál po neudržované stezce k dalším
vodopádům. Cestou je netopýří jeskyně a opravdu je plná těchto
tvorečků.
 Druhý vodopád mineme
jelikož ho nepovažujeme za vodopád a
pokračujeme ještě hodinu džunglí, jelikož Berush cestu začíná
sabotovat, vracíme se zpět. Projdem ještě motýlí zahradou, ta je pěkná
a stojí za to.
Navštěvujeme Čajovou zahradu,
kde se pěstuje a zároveň zpracovává "Sabah čaj". Čajové plantáže
nejsou velké a tak jen posedíme na čaji a přejíždíme na Tagal
Sungai Moroli, kde jsou prý speciální masáže, které dělají ryby.
Myslíme si, že to jsou ty malé rybičky co se používají na lupenku. No
ale nejsou. Jsou to "ikant peliant," nebo tak nějak, ryby velké asi
jako hodně velká parma a není to masáž, ale "rybičky " doslova
koušou
a to docela brutálně.
Zůstáváme ještě pod
žulovým masívem hory Kinabalu
a spíme v krásném Kinabalu Pine Resortu.
18.8. Ráno jedeme na správu
parku , vyjíždíme až k bráně odkud se vyráží na výstup na Kinabalu.
Pár fotek věčně v mraku ukryté hory a jedeme hledat největší květ
na světe kytku raflezie.
 Kvete
jen pár dní a průměr květu může být až jeden metr. Za pár peněz nás ke
dvěma květům zavede průvodkyně. Oba již odkvétají, ale hned vedle je
další květ ještě nerozkvetlý.
Přejíždíme na západní stranu
ostrova, tady na Borneu je to trochu jiná zábava. Tak trochu
počítačová hra. Silnice jsou v poměrně špatném stavu. Voda je podemílá
a tak je to jako na horské dráze k tomu semo tamo díra na půl auta no
a to nejlepší auto v protisměru není nic výjimečného, něco jde
dobrzdit párkrát musíme opustit silnici, naštěstí je kam takže máme
štěstí. Chvilkama j jedeme i stovkou, ale spíš tak kolem 70 km/h.
Cesta se strašně vleče, ale přežili jsme a jsme v Sepiloku.
 Zase máme
potíže s
ubytováním, ale třetí rezort už pokoje má. Spíme v Sepilok
Jungle Resort. LP o nich nepíše hezky, ale vynikající kuchyně, ale
postele nic moc.
19.7. Sepilok je známý
Rehabilitačním centrem orangutanů, které má stejnou návštěvnost jako
Kinabalu. Jdeme na raní krmení, jsme zde jedni z prvních a tak si
orangutany sundské můžeme užít. O něco později už je tu plno. Než se
sem vrátíme na odpolední krmení přejíždíme na Rainforest discovery
center, Procházka džunglí kde je nejvyšší strom Asie, má 71m a průměr
3m. Jsou zde vyhlídkové věže a doslova chodník v korunách stromů.
Vracíme se na odpolední
krmení orangutanů, už to není tak jak ráno, je vedro a ani opicím se
moc nechce. Ještě před večerem jedeme na krmení opic kahau nosatý.
Tady to mají trošku lépe udělané a hlavně tady není skoro nikdo. Cesta
sem je ve velmi špatném stavu a tak není úplně snadné se sem dostat.
Jediné negativum je, že všude cizinec platí víc než místní, ale tady
je to pětkrát víc a to je trochu přeháňka...
V Jungle resortu měli pokoj
jen na jednu noc a tak se přesunujeme do Sepilok Natur Resort. Je to
tady hezčí, ale zpoplatňuji WiFi, to nebývá tady zvykem.
20.7. Ráno přejíždíme
Sandakanu doplnit peníze a pak směr Bilit na řeku Kinabatangan.
Po cestě máme netopýří
jeskyně Gomantong, které jsou proslulé jako zdroj hnízd salangan.
Jeskyně se kvůli sběračům zavírají a tak máme štěstí, že jsou
otevřené. V tmavé páchnoucí jeskyni jdeme po dřevěném chodníčku v dešti hovínek
a pod nohama praskají krovky hemžících se brouků. Ne každý tuto
prohlídku snese, proti nám odvádějí jednu zelenou poblinkanou Japonku.
Konečně dojíždíme k řece,
kde nás převozník převáží do Bilit Rainforest Lodge.Tady jsme to
nepodcenili a ubytko máme zamluvené po internetu. Doslova romantické
ubytování v džungli, opravdu paráda. Majitel vypadá jako Dany de Vito
a všechen personál je pěkně vysmátý.
Stíháme ještě odpolední
projížďku loďkou po řece. A stojí za to vidíme poměrně dost zvířat,
ale tentokrát opravdu ve volné přírodě.
21.7. Brzká raní projížďka
po řece začíná ještě v raní mlze. Na živo vidíme orangutany, no a pak
kdybych už dnes nic neviděl tak to stačí, krokodýl. Celý život chci
vidět krokodýla ve volné přírodě a konečně je to tady.....
Následuje trek bahnitou
džunglí kde nejpočetnějším zvířátkem je pijavice, Berush má sice hromadu řečí, ale dává to....
Odpoledne po několika
hodinové plavbě máme divoké slony.
Když vezmu v potaz, že před
pár lety žilo na Borneu 650 tisíc lidí a dnes 4 miliony, kolik
potkáváme kamionů naložených vytěženým dřevem. Jak mizí původní prales
a je nahrazován palmovými háji, což je v postatě průmyslová výroba
palmového oleje..
Tady zvířata i rostliny
prohrávají na body a to očividně, v tomto tempu je jen otázka krátkého
času kdy to bude K.O. tak jen doufám, že pomyslná matka příroda
zakročí včas....
22.7. Ráno jdeme džunglí k
jezeru Ox-Bow, cestu jsme absolvovali s průvodcem a byla to zatím
nejlepší cesta. Plná bahna a pijavic, prostě džungle se vším všudy.
Opouštíme řeku a přejíždíme
do rezervace Danum. V Lahat Datu vyřizujeme povolení k vjezdu do
rezervace a klasicky máme problém s volným místem. Nakonec po
půlhodině přemlouvání máme od zítřka dvě noci v rezervaci.
Spíme v Lahat Datu v
hotelu Silam Dynasty hotel, večer jdeme do města a evidentně to moc
bílých turistů nedělá, působíme tady trošku exoticky.
23.7. Odjíždíme poměrně
pozdě a přesouváme se do rezervace na naše ubytování v Danum Valley
Centrum. Posledních 5o km je offroud, který nám cestu časově trochu
prodlouží. Po příjezdu lenošíme na terase až do večera.
Je tady nádherně, počet
turistů je zde omezen tak je tady neskutečný klid. Má to ovšem jednu
nevýhodu, jelikož je zde relativně málo turistů je všechno co jde
spoplatněné a předražené. Na Borneu vůbec je vše co se turistů týká
trochu cenově napnuté. Takže na příklad bez průvodce se v podstatě
nikam nesmí. No a čím delší cesta tím víc průvodců, to je monkey
bussines....
24.7. Brzo ráno se kolem
resortu potuluje malajské divoké prase a laň s mládětem.Po snídani
vyrážíme k vodopádům asi 3,5 km cesta poměrně suchou džunglí za
neustálého ataku pijavic. Po cestě vidíme spíš brouky než něco
většího. Vodopád není velký, ale je úplně minimálně poznamenaný
lidskou přítomností.
Cesta nám zabrala 4,5 hodiny
a pak už jen relax na verandě s výhledem na džungli. Odpoledne je
nedaleko od terasy na stromě orangutan. Takže nejvíc zvířat jsme
viděli přímo kolem našeho bydlení.
25.7. Brzo ráno jdeme na
vyhlídku. Na stromě ve výšce zhruba 40-50m je dřevěný balkon dostupný
ze země po hliníkovém žebříku. Cesta nahoru je docela vzrůšo. Krásný
rozhled a neskutečné vedro. Odpoledne řešíme další cestu, trochu jsem
to překombinoval a tak různě rušíme a posouváme.... Na večer se přesouváme do Seporny na hotel Seafest.
26. - 29.7. Ráno už máme
všechno domluvené a přesouváme se na ostrov Mabul a máme
čtyři dny
potápění. Dva dny potápíme na Sipadanu, jedno z nejlepších
potápění na světě.
30.7. Den ve znamení
přejezdu, trajektem do Semporny a pak přejezd 545km do Kota Kinabalu.
Jedeme spodní cestou podél Indonéské hranice s neplánovaným 150km
offroadem, který cestu prodlouží o dvě hodiny. Spíme v KK v Gaya
hotel.
31.7. Brzo ráno letíme do
Mulu. Jsme ubytovaní v Royal Mulu Resort, uprostřed džungle. Krásné
místo, ale skoro všechno co stojí za to je založené na organizovaných
výletech, s co největším pohodlím pro turistu a to samozřejmě si to
nechají pořádně zaplatit.
1.8. Dopoledne u bazénu, a
odpoledne jdeme na největší veřejnosti přístupnou jeskyni na světě
Deer cave kde žije 3 miliony netopýrů. Hned vedle je pak krasová
jeskyně Lang cave. Až k jeskyni vede džunglí vyvýšený dřevěný
chodníček, cesta je prakticky rovná a je dlouhá 3km. Rovněž v
jeskyních je dřevěný chodníček, který se denně uklízí.
Po šesté hodině večer
začínají z jeskyně vylétat netopýři. Je to jako nekonečný roj včel
který se táhne od jeskyně a mizí nad džunglí. Po hodině a půl to
vzáváme, a stejně ještě nevyletěli všichni...
2.8. Letíme zpět do Miri,
půjčujeme auto a jedeme do Bruneje.
7. 8. Návrat do
Malajsie do Miri hotel Mega.
8. 8. Jedeme na jeskyně Niah.
Už u správy parku je jasné, že to není turisticky proklamované místo.
Jsme zde sami. Přejíždíme řeku kde je zavřené muzeum a rozpadající se
rezort z dob turistické slávy tohoto místa.
O to mocnější je ovšem
zážitek z jeskyní samotných. Jsou to nejlepší jeskyně z celé Malajsie.
Další z největších jeskyní světa, jeskyně "Great cave", probíhá zde
archeologický výzkum a je bez baterky neprůchozí.
O kilometr dál je pak
jeskyně "Paining cave", kde jsou jeskyní malby 40 tis.let staré.
Jediné negativum je, že malby jsou za plotem a tudíž nejsou vidět,
pouze jejich vystavené fotky.
Naprosto neskutečný zážitek,
člověk si zde může užívat atmosféru několika milionů starých jeskyní
naprosto sám, bez turistů, bez průvodců, nádherné místo.
9. 8. Odlet z Miri do KL a
sbohem Malajsie....
|
