Po překročení malajsko-brunejské hranice jedeme po stejně mizerné silnici  jako po celé brunejské Malajsii. Snad jen brunejští řidiči jsou k sobě navzájem ohleduplnější a jezdí podle předpisů.

Náše očekávání od Bruneje zvyšuje i monstrózní hotel Empire, který včetně golfového hřiště zabírá větší plochu naž Las Vegas. Nádherná megalomanská stavba je v kontrastu s  částmi hotelu, které jsou neudržované. a rozpadají se.

V zemi zaslíbené islámu stojí za zmínku hlavně tyto dvě mešity, největší pohádková mešita Jame´Asr Hassanila Bolkiaha (což je současný sultán) a taky nejvyšší mešita Omara Alího Saifuddiena díky 44 m vysokému minaretu. Obě jsou velice krásné stavby s nádherně upraveným okolím.

V protikladu těchto zlatem a mramorem lesknoucích se mešit je Kampung Ayer, 28 vesnic postavených na kůlech na vodě řeky Sungai Brunei s 20 000 lidmi.

Hlavní město Bandar Seri Begawan se jaksi zapomnělo v minulosti. Vůbec nepřipomíná hlavní město země, která žije z ropy. Obchodní domy, dá li se to tak říct, připomínají trochu naše vietnamské tržnice, alespoň sem tam jako budova jsou hezké.

Bohužel nebo bohudík jsme zde v době ramadánu a tak skoro všechny restaurace přes den zejí prázdnotou a nabízejí vysoké slevy na jídlo.

Slevy jsou i v obchodech.

Turistů je zde poskrovnu, obzvlášť těch bílých.

Další paradox je národní park Ulu Temburong po příjezdu na místo je velmi obtížné určit která budova je určena pro turisty, kde se dá domluvit odjezd po

řece do džungle. Po správné identifikaci budovy, jediná zaměstnankyně zjišťuje, že je tam sama a tudíž není kdo by nás odvezl na vytoužené conopy walkey. Poradí nám ale konkurenční firmu, opět velmi utajená a dobře zamaskovaná "brunejská cestovka". Tady jsou tři spíci kluci, kterým se už dnes nechce nikam jet. Široko daleko nepotkáváme nikoho kdo by připomínal turistu.

Brunej, je okouzlující co se týká sultánova majetku, je poznat, že lidé zde jsou bohatší v porovnání se zbytkem Malajsie, ale není to evidentně na základě vykonané práce, ale jen díky ropě.

Ženská část obyvatelstva zahalená v šátcích, žádný alkohol, všude přítomný islám, ten kdo hledá zábavu ať se Bruneji širokým, ale opravdu širokým obloukem vyhne.

Pokud ale někdo hledá klid a luxusní pokoj s obrovskou postelí, úslužný, usměvavý a ochotný personál, minimum turistů, bazény jen pro sebe, jednu poloprázdnou a x prázdných restaurací a barů, zlatou hotelovou uličku plnou pozavíraných obchodů, kdykoli volné fee na golfovém hřišti, prázdné tenisové kurty, bowling, squosh, bedminton a plno dalšího vyžití včetně úplně liduprázdné soukromé pláže pak doporučuji sultánův hotel EMPIRE.

Copyright ©  OCB  -  Jack & Berush, Daco, Zulando

All rights reserved

© 2003-2012 OCB offroad club brno