|
Celou dobu se připravujeme na cestu do Afriky, ale náš plánovaný trajekt
Janov - Tanger je zrušen a tak narychlo přemýšlíme o jiné destinaci. Jak
říká Zulando: „Já chci vidět všechno a je mě jedno v jakém pořadí.“, tak
v duchu této věty padne volba na Vietnam.
31.12. Pro někoho bujaré oslavy pro nás den odjezdu. Letíme z Vídně s China
aerolines, a bez nadsázky jsou to nejlepší aerolinky s kterými jsme zatím
letěli. Letíme přes Abu Dabu do Taipei a do Hanoje.
1.1. V Hanoji přistaneme do krásného počasí. Po cestě z letiště máme drobnou kolizi s taxikářem, když mu
dáme víc než byla domluvená cena a odmítá nám vrátit peníze. Nicméně bez
problému si najdeme nějaké ubytování.
Další a poněkud horší zjištění je, že si tady nemůžeme půjčit auto tak jak
jsme plánovali, jelikož bez vietnamského řidičáku to není možné.
Nakonec uplatíme jednoho pronajímatele aut a auto si půjčujeme. K autu
vyfasujeme i jednoho Vietnamce, a i když se nám to zpočátku moc nelíbí,
později se ukáže, že to byla sama prozřetelnost co nám ho do auta přihrála.
2.1. Hned ráno vyrážíme do zátoky Ha Long. Provoz tady ve Vietnamu se moc
neliší od mě známé Indonésie. Funguje zde přednost silnějšího a většího, na
rozdíl od Indonésie je zde provoz trošku bezohlednější. Nejdůležitější věcí
v autě je houkačka. Povolená rychlost je ve městě kolem 40-45 km/h a mimo
město v nejlepším případě až 80 km/h. Po většinu cesty je ale stejně
nereálné jet rychleji, a ani motor v naší plně naložené Toyotě na žádné
velké výkony nemá.
Zátoka Ha Long je překrásné místo a není divu, že je uváděna jako jedno
z nejkrásnějších míst ve Vietnamu. Podle pověsti toto místo stvořil drak
letící nad krajinou a svým ocasem rozrýval zemi čímž vznikala údolí a ta
pak zalita mořem nechala vystoupit nad hladinu něco přes tři tisíce
skalnatých ostrůvků.
Půjčujeme si loď a vyplouváme mezi ostrovy. I přes nepřízeň počasí, je to
fantastická podívaná. Cílem plavby je krasová jeskyně na jednom z ostrovů.
Ačkoli barevně nasvětlené krápníky působí trošku laciným dojmem, je krasová
výzdoba jeskyně naprosto uchvatná.
Po návratu na pevninu vyrazíme do Ninh Binh.
3.1. Poprvé a naposled co jsme s Berush tady zaspali. Nicméně vyrážíme podle
hotelové mapky na chrámy v okolí města. Náš Vietnamec, říkáme mu Pes, podle
toho, že sedí vzadu v autě. Bohužel neumí anglicky a tak komunikace je
poměrně obtížná, jeho pokusy nás navigovat na předem mu určené cíle končí
tragicky a tak se spoléháme hlavně na naši GPS.
Máme namířeno do národního parku Cuc Phuong.. Slunečné počasí nás provází
cestou parkem, ale kromě pár motýlů nevidíme jediné zvíře.
4.1. Je zataženo a my vyrážíme opět z Ninh Binh na jeskyně Tam Coc, což
jsou jeskyní tunely ve skalních útvarech,
 jimiž protéká řeka
Ngo Dong. Protože jeskyně je nejlépe vidět z vody, najímáme si veslice a
všechny tři jeskyní tunely během dvou hodin proplouváme.
Dopřejeme si ještě pohled na Tam Coc z ptačí perspektivy, když vystoupáme po
asi pětistech schodech k pagodě Dong Dang Hue na vrcholu jedné ze skal
obklopující řeku Ngo Dong.
Na naší trase nemineme pagodu Bich Dong postavenou ve vytesané jeskyni ve
skále.
5.1. Vstáváme ve špinavém pokoji s živým gekonem a mrtvým švábem a
pokračujeme na naší cestě k jihu.
Od rána prší a tak návštěva jeskyně Phong Nha v národním parku Phong Nha Ke
Bang nás ušetří promoknutí. Přístup k jeskyním je po řece loďkou a bez
nadsázky jsou to nejkrásnější jeskyně jaké jsme kdy viděli. Jeskyně vznikly
někdy před 250 mil. lety, a dnes je zmapováno asi 35 km těchto jeskyní. Těch
pár stovek metrů co jsme mohli vidět, jsou plné obrovských stalagmitů a
stalagnátů v mnoha případech spojených do ohromných sloupů. Opět můžeme
potvrdit, že zařadit toto místo do 1000 divů světa je naprosto oprávněné.
6.1. Budíme se v městečku v Hue. Den začínáme prohlídku městské pevnosti
s citadelou. A ačkoli prší a komplex je poničen válkou prohlídka stojí za
to.
Za zmínku stojí, že litr benzínu je za cca 10.500,- dongů a na silnici se
platí mýtné, výběr mýtného považuji za umělou zaměstnanost, jelikož u první
budky vám prodají lístek a u druhé asi o padesát metrů dále vám ho odtrhnou.
7.1. Den strávený cestováním. Zulando hraje hry na mobilu a Pes to obkoukal
a hraje taky.
8.1. Asi padesát kilometrů před Nha Trang zkoušíme vyhledat přírodní teplé
prameny. Pes jako pomocník při hledání opět zklamal, ale je fakt, že bez něj
bychom je nikdy nenašli. Nicméně je to ukázka jak místo které kdekoli jinde
na světe by bylo turistickou atrakcí, ale tady uprostřed nějakého méně
prosperujícího zahradnictví je teplý pramen sveden do betonového žlabu na
mytí. Samozřejmě, že kolem se povalují obaly od mýdel a šamponů.
Vodopády Ba Ho už nehledáme tak dlouho a po dni stráveném v autě je to
nádherná několikakilometrová procházka. O vodopádech bych já nemluvil, je to
spíš dravá říčka v tropickém pralese valící se přes obrovské kameny.
9.1. Pobřeží Nha Trang je poseté hotely a my sem jeli hlavně kvůli potápění.
Bohužel v tomto období je díky monzunům moře tak zakalené, že o ponorech
nemůžeme ani
uvažvat.
10.1. Da Lat je nazýván Paříží Vietnamu a dá se s tím souhlasit.
Město je díky době francouzské kolonizace v evropském stylu a díky tichým dohodám
bylo ušetřeno devastace i za vietnamsko-americké války.
Nicméně v pobočce Vietnamských aerolinek si zajistíme let z Ho Či Minu do
Hanoje. Náš Pes z toho nemá radost, protože bude muset jet celou cestu zpět
sám.
Po dlouhé době pěkný den končí večer neslavně. Ve městě Bao Loc se mě podaří
při otáčení srazit neosvětlený skútr. Vietnamci nepoužívají přilby a tak mám
docela štěstí, že přelet motorkáře přes naše auto nedopadl tragicky. Za pomocí bankovek a
hlavně našeho Psa věc
řešíme bez předpokládaných komplikací.
11.1. Bao Loc je město kávy a čaje a je možné zde dostat zadarmo na
ochutnání různé druhy jak čajů tak kávy. Vietnamská káva je vynikající.
Odpoledne vyrážíme na vodopády Bobla, při jejich hledání se dozvíme, že
vzhledem k období sucha jsou vyschlé a tak už ani další vodopády nehledáme.
12.1. Sjíždíme dolů k pobřeží a hledáme další teplé prameny Binh Chau. Je to
pravý opak pramenů u Nha Trang. Luxusní komplex hotelu a bungalovů
s několika bazény s horkou vodou, takové luxusnější turistické místo v této
chudé zemi. Je krásně, není zde moc turistů, co bychom si mohli víc přát.
Na druhé straně jsou některé atrakce v komplexu uzavřené a neudržované.
Další zklamání zažíváme na plážích od Long Hai až po Vung Tau. Zpustošené
opuštěné pláže nemají nic společného s jejich popisem v Lonely Planet. Jsou
bohužel zničené nedávno přehnaným hurikánem.
13.1. Vyjíždíme z Ba Ria, přes Ho Chi Minh (Sai Gon) do My Tho. Odtud se
trajektem dostáváme do Ben Tre. Ačkoli nám z domu píšou, že je zde ptačí
chřipka, nedá se tak z ničeho usuzovat.
Noční Ben Tre plné reklam a neonů je kouzelné a protože je čím dál tepleji,
sedíme dlouho do noci v jedné z restaurací a popíjíme místní pivo Tiger.
Zulando si dává nevyzkoušené jídlo, a přesně jak jsme si mysleli, pálí jako
kráva. Jeho žravost je ale silnější, takže to sní, což způsobí, že během
zítřka Zulando nepozře ani sousto.
14.1. Dopoledne zabijeme hledáním ptačí rezervace, kterou jsme v podstatě
nenašli. Za to se dostáváme po souši do hlubin delty Mekongu. Vidíme ony
pověstné opičí lávky, což jsou mostky z kůlu přes řeku.
Odpoledne se přepravujeme do Vinh Long.
15.1. Ráno konečně vyrazíme na projížďku lodí po Mekongu. Hlavním cílem jsou
plovoucí trhy, kde místo klasických stánků jsou lodě. To co která loď
prodává je vyvěšeno vysoko na kůlech a tak se nakupující lehko orientuje u
které lodi co nakoupí.
I samotná cesta po řece je slušný zážitek. Břehy řeky jsou posety domky
postavenými na dřevěných kůlech. Stavební materiál je dřevo, plech a igelit.
Lidé žijící na řece jsou usměvavější.
Odpoledne vyrážíme do Rach Gia. Večer jdeme do místí hospody, kde je parket
pro karaoke. Musíme přiznat, že Vietnamci se umí bavit a předzpívající
zpěvačka nemá problém vybrat z publika další zpěváky. Z přibývajícím
večerem jde mikrofon z ruky do ruky a dá se říct, že se na všechny ani
nedostane. A ač zrovna mě je hudba naprosto cizí, je to skvělý zážitek.
16.1. Ráno nijak nespěcháme, a tak na pláže do Ha Tien, blízko Kambodžské
hranice přijíždíme až kolem
oběda. Jsou takřka liduprázdné, je sice teplo, ale sluníčko moc nesvítí a tak se do vody neodhodláme.
Při obědě se domluvíme, že pošleme Psa i s autem do Hanoje a my se
přeplavíme na ostrov PHu QUoC.
Večer se rozloučíme se Psem a kupodivu už pár hodin po jeho odjezdu je nám
po něm smutno.
17.1. Kolem osmé už jsme na rychlolodi na ostrov. Loď na zdejší poměry
působí moderně. Pojme asi dvě stě lidí. Problém je pouze klimatizace, která
dělá na lodi dobu ledovou.
Asi za dvě a půl hodiny dorazíme do An Thoi a odtud jedeme autobusem do
hlavního města ostrova Duong Dong. Ubytujeme se v hned v prvním z řady
hotelů, a do večera si domluvíme na příští den potápění. Marně se pokoušíme
koupit letenky z ostrova do Ho Chi Minhu, jsou beznadějně vyprodané. A tak
si alespoň zajistíme zpáteční cestu lodí.
Večer zjišťujeme, že v našem hotelu je vynikající a asi nejlevnější
restaurace jakou jsme tady zažili.
18.1. Od osmi hodin jsme na lodi. Australské „dajvko“ nás vyveze na dva
ponory a tak jak už včera avizovali,
 je velmi špatná
viditelnost, asi okolo šesti metrů. Škoda, protože korálové zahrady byly
kouzelné. Při ponoru vidíme minimum ryb zato spousta druhů nahožábrých.
19.1. Ráno, tak jak jsme si včera večer domluvili, na nás čekají dvě motorky.
Vyrážíme z města po severozápadním pobřeží. Ostrov je na rozdíl od
vnitrozemí méně osídlen a s přibývajícími metry za městem provoz
slábne takřka na nulu. Po cestě se stavíme na několika rezortech, všude si
dáme něco k jídlu a pití. Nikde není moc turistů. Nakonec dojedeme k úplně
prázdné asi kilometr dlouhé pláži. Užíváme si toto místo za šumění moře a
švitoření ptáčků, a hlavně naprosto bez lidí, no vysněná romantika.
Celodenní cestování po prašných silnicích udělalo své a smýt večer zažraný prach
z těla je nadlidské síly.
20.1. Dneska otočíme motorky na jih ostrova, přejíždíme na pobřeží směrem
k pevnině. Kupodivu jsou zde jednak velké vlny, špinavá voda a což je
nejhorší,
strašný binec. Po obědě přejíždíme zase na západní pobřeží a jedeme směr
sever.
Jihozápadní pobřeží ostrova je zatím turisticky nedotčené. Nádherné prázdné
pláže, kde bydlí jen místní rybáři. Ale jak se blížíme k Dugong Dong situace
se začíná měnit. Vzhledem k tomu jak rychle se ve Vietnamu staví, nebude
tento stav zřejmě dlouho trvat a místo rybářských chatrčí zde budou stát
hotely a bungalovy.
21.1. Bohužel od tohoto dne už jen cestujeme domů. Kolem jedenácté se
přepravíme k naší tryskolodi, ta nás odveze zpět na pevninu do Rach Gia a
odtud pokračujeme autobuskem o něco menším než Tranzit v počtu asi patnácti
lidí do Ho Chi Minh. Cesta nakonec není tak strašná jak vypadala a za šest
hodin vjíždíme do města.
Neony rozzářený půlnoční Ho Chi Minh a večerní atmosféra města nás
ještě vytáhne z hotelu a jdeme se s Berush projít. Dlouho se nám nechce jít
spát, všechny restaurace v uličkách jsou přeplněny lidmi snad všech národností .
22.1. Ještě jednou jdeme navštívit město v okolí našeho hotelu. Ačkoli včera
milosrdná tma zakryla nepořádek na ulicích i přesto je to moc hezká část
města.
Odpoledne se přepravíme na letiště a letíme do Hanoje.
23.1. Hanoj nás překvapila poměrně chladným počasím a tak se o to víc těšíme
domů.
24.1. …..zase doma…..
Autor J&B |
