|
Rumunsko, tak si říkáme rychle se tam podívat, než si osvojí pod hlavičkou
slavné EU za podpory ještě zelenějších zelených zakázat vjezd na jakoukoli polňačku, natož
pak do lesa.
No a protože letos se Ukrajina v našem jarním termínu nejede tak je Rumunsko
definitivně kladně přijato.
4.6. Kolem desáté vyjíždíme z Brna, kupodivu poměrně brzo než je naším
zvykem. Kupujeme měsíční
dálniční slovenskou známku. 12:30 překračujeme Maďarskou hranici a kupujeme maďarskou
dálniční známku za 250Kč na tři dny. Budapešť, na radu Temise, objíždíme
tak, že z M1 uhneme na M0. Kolem sedmé už čekáme na rumunských hranicích.
Celníci jsou v pohodě a tak za hranicemi měníme 100 $ za 2.600.000
lei. Trochu problematicky hledáme naše první spaní. Nakonec spíme za nějakou
dědinou u řeky, v noci hlídáme jestli nestoupá hladina, jelikož z česka jsme
odjížděli s tím že v Rumunsku jsou záplavy.
5.6. vstáváme kolem deváté do škaredého deštivého rána. Vyjíždíme 10:34, ale
je zde posun času o hodinu takže je 11:34.
Prvním naším cílem je Meziadská jeskyně. Má být nejdelší jeskyní v Rumunsku,
s prohlídkami každé dvě hodiny. Docela problematicky hledáme vůbec odbočku
k jeskyni. Nakonec ji docela náhodou objevujeme. O nějaké oficiální
prohlídce nemůže být ani řeč, evidentně již několik let. Vybavujeme se baterkami a
jdeme na vlastní prohlídku. Jeskyně je uzamčená, ale někdo před námi už urazil zámek
a tak zcela sami a nerušeně procházíme jeskyní plnou nádherných krápníků,
prozkoumáváme všechna zákoutí jeskyně, je to naprosto nepopsatelný pocit. Je
to jako kdybychom tu jeskyni objevili, prostě něco úžasného, nikdo nám do
ničeho nekecá, jdeme si kam chceme, prostě paráda.
Když je průzkum této pětikilometrové jeskyně za námi sjedeme dolů k bývalé
pokladně této jeskyně a uděláme si přestávku na oběd.
6.6. vstáváme kolem sedmé a jedeme na další jeskyni. Ráno je docela hezky,
ale kolem jedenácté se zatahuje. Přejíždíme na parking u Medvědí jeskyně.
Toto je již klasická jeskyně se vstupným a průvodcem. Nejvíc mě dokáže vytočit
jak Rumuni chtějí všude platit za foťák a kameru, ale zbytečně se vztekám
stejně mě to nepomůže. Ačkoli je jeskyně velice pěkná, jsou zde kosti jeskyních
medvědů, ale po včerejším zážitku, kdy jsme byli v jeskyni sami, už to není ono. Mezitím co my jsme
v jeskyni, Daco opravuje proraženou nádrž ze včerejšího offu. Po prohlídce
jeskyně se dělíme na dvě skupiny. Já a Zulando jedem ještě na ledovou
jeskyni, Daco a Temis jedou hledat nějaký offroad, mimo jiné taky kde budeme
dnes spát .
Ledová jeskyně, poměrně obtížně ji hledáme, a po cestě zažijeme
mnohem drsnější offroad než kluci . Nakonec po mnoha peripetiích jeskyni
nalézáme. Bez jakéhokoli náznaku cesty jdeme udaným směrem a nakonec ji
najdeme. Ledové rampouchy od stropu až na podlahu jsou naprosto úžasné,
bohužel v této jeskyni nikdo zámek neurazil, tak se nedostaneme dál, ale i
tak to byla fascinující podívaná.
7.6. Vstáváme o půl dvanácté je pěkně a jedeme najít nějaký offroad směrem na
Sarmigezetuza. Tankujeme za 331 lei, 3,34lei/l. Jezdíme jen tak po horách,
příroda umocněná dekorací hor je tady neuvěřitelně krásná.
8.6. Spíme v české vesničce Ravenska, je po dešti, pěkně lilo celou noc,
máme postavený zadní stan. Spíme kousek od hřbitova, toto místo nám
doporučili místní..Vyrážíme autem po turistické značce na Gernik.
Zulando
sjede v lese z cesty a tak ho několik hodin vyprošťujeme, mezitím totálně
promokneme. 
Pokračujeme na
Filipovu chatu, po cestě dostaneme místní kořalku přímo z palírny. Trošku
bloudíme, ale nakonec jsme dojeli do Garniku přes Sopotu Nou. V Garniku
navštívíme Filipovu díru což je místní mikro jeskyně. Posedíme chvíli
v hospodě a můžeme spát nahoře nad vesnicí na fotbalovém hřišti
.
S místním knihovníkem panem Merhautem, si domluvíme, že jeho syn nás
vezme na vodní mlýny, kde se až doposud mele mouka.
9.6.Něco ujedeme autem a pak pokračujeme pěšky na vodní mlýny kaskádovitě
postavené na potoce. Po cestě rozebíráme mimo jiné, že za války v Jugošce, výbuch jugoslávské
chemičky způsobil, že je v této části Rumunska je mnohem míň brouků a květin.
Odpoledne najdeme Tureckou jeskyni, poslední, kterou jsme plánovali vidět. Mezitím co
si prohlížíme jeskyni tak venku
lije. Jeskyně je opět kouzelná, za turecké války se tady prý ukrývala turecká armáda.
No a další věc co je na ní krásné, je že tady nikdo kromě nás není.
Kolem páté Temi a Zulando odjíždí domů. My pokračujeme dolů k Dunaji,
podél řeky najdeme vytesanou ve skále hlavu dáckého náčelníka Decebala,
kupodivu je to snad první turistická zajímavost, která je značená.
Večer jsme dojeli až do lázeňského města Baile Herculane. Je to lázeňské
město, poměrně turisticky atraktivní a tak se ubytujeme za městě v kempu za
1€ .
11.6. Ráno se vracíme do města. Historická část je naprosto úchvatná a
bohužel zrovna tak zdevastovaná. Lázeňské budovy, které kouzelně zapadají do
okolní přírody jsou uzavřené a evidentně s každým rokem v horším a horším
stavu. Přes vykopnuté dveře se vydáváme se na průzkum některých uzavřených historických budov. Je to
opravdu strašná škoda, budovy byly moc pěkné i uvnitř.
Nejhorší je, že je to jen pár roků kdy sloužili veřejnosti, uvnitř jsme
našli recepty z roku 1987, což si myslíme je pravděpodobně onen rok zvratu.
V okolí lázní je sedm horkých pramenů. Jeden z pramenů objevujeme přímo ve
městě. Další je směrem na náš kemp u silnice, kde horká voda teče do velké
betonové vany a tady se koupeme v horké vodě.
Okolí lázní nabízí mnoho turistických stezek, škoda že nemáme čas jít alespoň na
některou.
Cestou zastavujeme v Baia de Fier na jeskyně, ale přijíždíme pozdě a navíc
komerční jeskyně s průvodcem nás po předchozích zážitcích už vůbec nelákají.
12.6. Spíme nedaleko silnice za řekou, na louce. Ráno je krásně a my
vyjíždíme na pravý Drákulův had v Arefu. Vyjedeme po cestě až nad Drákulův
hrad kde je obrovská přehrada. Vzadu za
přehradou se nám otvírá pohled do dáli na zasněžené hory. Chvíli se kocháme
pohledem a pak se točíme zpět k hradu.
Z hradního parkoviště vystoupáme 1400 schodů. Na vrchu zaplatíme vstupné,
velmi chytře postavená pokladna. Trosky hradu s krásnou vyhlídkou nám ale
plně vynahrazují jak vstupné tak i ty schody.
Daco si kupuje na parkovišti Drakulu vyřezaného na prkně za 30€. Tady
zjišťujeme pravdu, že hrabě Dracula jasně saje krev, ale jen pokud se komerce týká.
Ve skutečnosti ho mají za sjednotitele Rumunska, člověka který porazil Turky
a národního hrdinu. Nakonec musím říct, že je mě taky sympatický. A to nejen
za to, že ten kdo kradl tak ho nechal napíchnout na kůl.
Škoda dneska by se to taky hodilo a nejen u nás.
Večer přejíždíme k nepravému, za to k turisticky známějšímu hradu v Branu.
13.6. Spíme v kempu Dracula, kemp je stručně řečeno na velmi slušné
úrovni. Ráno
jdeme na prohlídku hradu. Dracula se zde pravděpodobně nikdy ve své životě
neobjevil, ale hrad je udržován, i prohlídka stojí za to.
Odpoledne, i přes všechny protesty Berush, opět najíždíme do lesa zajet
si offroadek. Těch pár kilometrů nás stálo asi pět hodin. Nakonec končíme nad
roklí, kde zhruba 2km pod námi je silnice. Vzhledem k tomu, že už nemáme chuť se
vracet, obě auta v podstatě slaníme na kurtách dolů k silnici.
Berush je načučená, protože to samozřejmě říkala, že sem nemáme jezdit,
odmítá nám pomáhat a provokativně si čte.
Ale
když už je to za námi, tak to hodnotím jako pozitivní zážitek i přes nějakou
tu minutu co se mnou Berush nekomunikovala.
Je večer a i my se vydáváme k domovu.
Temi nám volal, že měli problémy na hranicích s tím, že jsme si nekoupili silniční rumunskou známku. My ale Rumunskou hranici projíždíme úplně v pohodě. Za to, od 2 do 3 stojíme na Maďarské hranici. Jeden mírně zakomplexovaný celníček si honí triko nad tím, že máme špinavá auta. Evidentně se školil s blbečky na Rakouské hranici. Ale i na něj nakonec platí maximální slušnost, no a v okamžiku, kdy mu říkám, že se teda v pohodě vrátíme do Rumunska auta umýt, tak nás milostivě pouští.
Naše cesta končí v 8:51
ujeli jsme 3107km a jsme zase doma
Autor J&B |
