|
Tak opět odjíždíme na další expedici, tentokrát do Norska. Jedeme tři
posádky já s Berush, Daco s Martinou a Bořek s Ivou. Cestu domlouváme jen
několik týdnů dopředu a odjezd je stanoven na šestou hodinu večerní. Jako
obyčejně nemáme naplánovanou ani píď cesty a vše řešíme z cestovatelské
bible Lonely Planet po cestě.
13.7.2005 pár minut po jednadvacáté hodině vyjíždíme z Brna, auto máme
naložené potřebným proviantem, tachometr ukazuje 124563 km a jako obvykle
máme několik hodin zpoždění. Přišel jsem pozdě z práce. Bořek s Ivou už
jsou na cestě, ale Daco taky ještě nevyjel.
Nudnou cestou po D1 u Jihlavy dojíždíme Bořka a pokračujeme společně. Ještě
za kačky tankujeme v česku. Krátce po půlnoci přejíždíme německé hranice. Daco už
je taky na cestě a tak nijak nespěcháme, aby nás brzo dojel.
Kolem půl paté ráno, a to už jsme všechny tři posádky, stavíme na dálničním
odpočívadle a ukládáme se na pár hodin k spánku.
14.7.2005 i přes to, že čtrnáctého bylo už někdy na německé hranici, přece
jen nový den počítáme až po ránu.
Ranní hygienu zvládáme na čerpačce a kolem deváté pokračujme směrem k našemu
prvnímu cíly Vikingské museum v Oslu.
Když se před námi v německém Puttgardenu náhle objevil přístav na trajekt,
zjišťuji, že jsem zapomněl na GPS vypnout lodní dopravu a tak nejedeme přes
dánsko-švédský most jak jsme původně chtěli, ale pěkně trajektem po moři. Za 53,50€
se dostáváme do dánského Rodbyhavenu.
15.7.2005 bohužel léto není ideální, a tak vstáváme do deště. Po placeném
mostě z Kobenhavenu se za 249DK dostáváme do švédského Malmo a jsme ve
Skandinávii,
16.7.2005 ráno se budíme do deštivého dne v městském kempu v Fredrikstadu .
Město dostalo svoje jméno po dánském králi Frederiku II., který se zasloužil
o původní vybudování opevnění města. Město bylo za svou historii několikrát
pobořeno a opět zbudováno.
Dávno zašlou slávu krále Frederika II. připomíná jeho socha na náměstí kde
se konají trhy, tady po našem příchodu už jen mrholí a tak trhovci vybalují
svoje stánky z nepromokavých igelitů a začíná ten pravý ruch. Procházíme si
obrannou pevnost Kongsten Fort. Stará děla na krásně střiženém trávníku už
nepřipomínají jejich původní důležitost.
S dobrým dojmem opouštíme toto město a pokračujeme do Osla kde chceme opravdu
vidět jen Vikingské muzeum se starými původními vikingskými loděmi. Muzeum je
v GPS a tak nemáme problém ho najít..
Tady v muzeu při pohledu na původní dubové lodě, jež se zachovali díky
jejich zabalzámování v hlíně. Mám zvláštní pocit hlubokého obdivu s vikingy,
kteří se na 22 metrové dubové lodi kdysi plavili. Třicet veslařů v ledových
vodách okolního moře, podnikající daleké objevné výpravy, zaslouží ohromné
uznaní a zasloužilý respekt.
Nemám moc rád města a tak jako samozvaný šéf výpravy rozhoduji o rychlém
ústupu z tohoto severského velkoměsta.
17.7.2005 během našeho přejezdu k jihozápadním fjordům Norska zjišťujeme, že
i v Norsku některé věci o víkendu nefungují a tak se neprojedeme lodí po
Lysefjordenu jelikož víkendové trajekty by naše auta nepobrala. Nezbývá nám než celý fjord objet po ose.
18.7.2005 k velké nelibosti všech ráno vstáváme o půl šesté a děláme malou
tůru na Preikestolen. Je nádherné ráno. Po cestě děláme malou přestávku,
kterou Daco využívá ke koupeli v horském jezírku s ledovou vodou. Po
zdolání 350-ti metrového převýšení staneme na nejnavštěvovanějším a
nejobdivuhodnějším místě celého Norska. Na vyhlídkové plošině, která se tyčí
600m nad mořskou hladinou se nám otevřel naprosto fascinující pohled do
několik kilometrů hlubokého fjordu osvětleného vycházejícím sluncem, na
protější stěny které svírají fjord v některých místech až 1000m vysoké.
Při cestě zpět se dočkám opravdového vděku všech za ranní vstávání, kdy
potkáváme vyloženě procesí lidí, kteří jdou na tuto krásnou vyhlídku.
Odpoledne vyrážíme k vodopádu Latefoss, který jako většina norských vodopádů
působí jako luxusní doplněk už tak nádherné přírody a svou mohutností a
hlukem padající vody jen tento dojem umocňuje.
19.7.2005 ráno vstáváme u řeky, kousek za Kinsravikem. Dneska se rozdělujeme, Bořek chce vidět Bergen, mě s Berush se velké města opravdu
nelíbí a tak jedem do Brigsdalu, Daco se přídává k nám a tak se sejdeme až
večer pod ledovcem. Dneska večer trošku pohneme s našimi zásobami alkoholu a
tak se trochu děsím příštího rána.
20.7.2005 ráno nakonec neodpovídá počtu prázdných lahví na stole, a tak
vyrážíme na túru k Brigsdal Brea ledovci. Máme super počasí a kolmé stěny
ledovce hrají ledově modrou barvou. Nemáme mačky a tak nás jazyk ledovce
zastaví v dalším postupu.
Po návratu jedem na Geirangerfjord, jeden z nejmenších, ale taky
nejkrásnějších fjordů. Škoda že nám prší, ale i tak je pohled do fjordu
dokonalou podívanou .
21.7.2005 celý den prší a tak ho trávíme v podstatě cestou do Trondheimu. A
tak jako v každém větším městě máme vytypovaný jeden cíl a to katedrálu
Nidaros. Tato mnohokrát vyhořelá a mnohokrát opravená a zrestaurovaná budova
je opravdovým architektonickým skvostem celého Norska.
Jako vtip dne považuji náš příjezd na placené parkoviště kolem třičtvrtě na
čtyři a po jeho zaplacení, nikterak levného parkovného, zjišťujeme že od
pěti hodin se neplatí…..
22.7.2005 dnes projíždíme dvěma branami, průjezdem první, která je ve tvaru
polární záře, vstupujeme na území severního Norska a druhou branou
překonáváme Polární kruh.
Dnes dojedeme až do Svolvaeru na Lofotech, kde taky blízko silnice spíme.
23.7.2005 jedem se podívat na jižní část Lofot. Po cestě se stavujeme v
přírodním vikingském muzeu. Zrekonstruovaná budova vikingské vesnice na svém
původním místě, dobově vybavená s všudypřítomnými sobími kůžemi, černou
kuchyní s dřevěným nádobím, no a v hlavě se mi honí dokonalá iluze
tehdejšího života slavných vikingských kmenů.
Procházku končíme ve fjordu u moře kde kotví funkční vikingská loď.
Projíždíme rybářskou vesničkou Nusfjordu, malebné rybářské domky
z devatenáctého století zde stojí ve své původní kráse bez zásahu moderní
doby.
Konečně dosahujeme jižního cípu kde má být při odlivu jeden z největších
přírodních vírů, bohužel zjišťujeme, že vír je vidět jen z lodi a tak se opět
obracíme k severu.
24.7.2005 navštěvujeme další muzeum v Alta. Tady
uprostřed nádherné přírody pod otevřeným nebem, toto muzeum
nabízí prehistorické malby z doby 6000 až 2500 let před naším letopočtem.
Je tady ohromné množství maleb a malbiček vytesaných do skály, dávají číst co
asi prehistorický člověk dělal, čím se živil na co myslel. Už se ve mně opět
roztáčí kolo fantazie a představ těchto dávných dob.
Samotná budova muzea nás seznamuje s historií oblasti včetně druhé světové
války.
Večer dojíždíme k nejsevernější metě naší cesty, po průjezdu podmořským
tunelem, nám už zbývá jen kousek k Nordkappu. Máme smůlu na počasí a o
půlnoci je sice světlo, ale sluníčko není ani v náznaku.
25.7.2005 probouzíme se na Nordkappu do trošku lepšího počasí než včera.
Dneska se loučíme, Daco odjíždějí k domovu a Berush a já jdeme na
opravdu nejsevernější místo Evropy Knivskjellodden, které leží jen pár kilometrů od
Nordkappu.
Plánujeme návrat až zítra, a tak doufáme, že budeme mít štěstí a půlnočního
sluníčka se konečně dočkáme.
Cesta je pohodová krásnou krajinou dokonce i počasí se umoudřilo a je hezky.
U potůčku si rozděláme stan a večer si nastavíme budíka na půlnoc.
26.7.2005 takovéto půlnoční zbuzení mě pěkně točí, ale když otevřu stan
kolem nás je stádo sobů, sluníčko vysoko nad hladinou moře, okamžitě
zapomínám na to nepříjemné ječení budíku a vychutnávám si ten pohled do
očí mladinkého soba, který na mě zvědavě kouká. Romantiku tohoto okamžiku umocňuje bublání potůčku, a ještě navíc je pěkně teplo.
Jdu spát až hodnou chvíli po Berush, myslím, že ten pohled je už navěky uložený
někde v hlavě.
Ráno dojdeme k autu a jedem do Karasjoku, tady se jdeme podívat do sámské
vesnice. Život sámů je dokreslen filmem, ale v kinosálu máme malý problém.
Jsme zde sami a po ukončení filmu se automaticky otvírané dveře zase zavřou
a my se nemůžeme dostat ven.
Dneska poprvé nakupujeme potraviny v COOPu . Chleba je za 20NOK a ani
ostatní potraviny nejsou až tak drahé.
27.7.2005 spali jsme v kempu Kautokeino, ráno zkouknem galerii, která se
norska moc netýká a pak už přejíždíme do Finska. Na hranicích chytneme
nějakou statistiku a vyplňujeme asi hodinu nějaké
formuláře.
Za hranicemi kupujeme další sobí kožešinu, tady je asi za náš litr, v Norsku
byla za tři. A to ještě nevíme jak budou všechny pelichat, zjišťujeme to až
za pár měsíců po návratu domů.
28.7.2005 přejíždíme do Švédska, spíme v lese. Naneštěstí nám prší, tak
večeře je pěkně rychlá.
29.7.2005 ve švédském Vemdalenu zkoukneme pěkný dřevěný kostel, a než
překročíme hranice zpět do Norska zastavujeme se podívat na kráter od
meteoritu, který dopadl na naši zemi zhruba před 2000 lety.
Jedem do norského města Roros. Město je na horské plošině a bylo založeno
v roce 1644 kdy zde byla nalezena měděná ruda.
Starobylá část města je dnes hojně navštěvovaná turisty díky dřevěným domům
tři sta let starých. Domky jsou v původním stavu díky přísné regulaci UNESCO
na přestavbu. Barokní kostel v centru města je opět placenou záležitostí.
Nevím, ale myslím si, že zrovna kostely by měly být k vidění až na výjimky
zadarmo, už díky tomu, jakým způsobem si na ně církev vydělala.
No a konečně samotné doly, v hlavní budově je celá historie dolů, s krásnými
modely jak se tady dříve měď těžila a jak samotné doly vypadaly. Bohužel muzeum
před lety vyhořelo a tak některé dřevěné exponáty nenávratně zmizely.
Po prohlídce města jedem na Rondan, a odtud půjdem ráno na výšlap.
30.7.2005 Máme štěstí je pěkné počasí, jdeme kolem chaty Peer Gynt Hurta,
ale na vrcholu klábosíme se staršími norskými manžely, kteří nás po cestě
předběhli a zjišťujeme, že nejsme na tom kopci co jsme mysli, ale někde
jinde. Nám je to stejně jedno a tak se kocháme pohledem z vrcholu. Pod námi
je nádherné horské pleso s tajícími kusy ledu. Rozhled na okolní kopce
osvětlené sluníčkem je opravdu kouzelný.
31.7.2005 kolem sedmé přejíždíme na parkoviště Spranghausen, platíme 20NOK
a jdeme k chatě Rondvassbu u jezera Rondvanet. Chtěli bychom vylézt na druhý
největší vrchol Rondanu Storronden (2138m) je to asi 17km.Na začátku sejdeme
z cesty tak stoupáme příkrou sutí přímo k vrcholu, dokud nenarazíme na
cestu. Vrchol se zahalil do mraku a začalo pršet.
V dešti a větru staneme na
vrcholu, který poznáme jen podle kamenné mohyly. Je vidět atk jen na 10
metrů. Cesta dolů je docela drsná, jde se v suti tvořené chvíli z velkých
chvíli z malých kamenů. Berush začíná stávkovat, tvrdí že ji bolí nohy a že
už nemůže. Jde za mnou asi 20m, které si udržuje ať jdu rychleji nebo
pomaleji. Poznám že mě vodí za nos a tak se jí párkrát schovám. Je zelená
vzteky, ale to už docházíme k autu a při vaření večeře se uklidní a je zase
vše o.k.
1.8.2005 dneska půjdeme na Bílé mnichy, jsou to kamenné útvary, které
vznikly erozí. Jedem opět placenou cestou za 20NOK , místo je označené a
tak po 12 minutách prudkého stoupání lesní cestičkou dorazíme k Bílým
mnichům.
V Lomu je sloupový kostel postavený kolem roku 1200, po reformaci byl
zvětšen, moc pěkný, ale zase chtějí vstupné, do kostela se vstupné prostě
neplatí tak návštěvu kostela bojkotujeme a jedeme dál. Dneska už vím, že to
byla chyba, měli jsme se tam podívat.
V údolí Boverdal stojí u silnice pomník strašného vikinga Herolda Hardrada,
je to dřevěný sloup, na kterém jsou vyřezány příběhy norské mytologie a
navrchu na koni je Herold. Na tomto odlehlém místě je proto, že tento krásný
pomník prostě nikdo nechtěl.
Cestu na Ardal si zkracujeme placenou zkratkou. Za 50NOK si ušetříme pár
kilometrů.
2.8.2005 jdeme na největší vodopád v Norsku. Vettifossen 275m dlouhý, tak
už se na něj těším. Jedem kolem parkoviště kde je WC a sprchy, ale cesta
vede dál tak jedem. Jsme u dalšího parkingu. Dál je závora tak parkujeme a
jdeme na túru. Kolem chaty Vetti po značené cestě k Vettifossenu. Máme
krásné počasí vodopád je nádherný. Ani se nám nechce vracet.
Dnes bychom chtěli ještě dojet k jezeru Gjende do Gjendesheimu. Pak bychom
trajektem dopluli na konec jezera a pomalu za dva dny bycho se vrátili. Je
to ale katastrofa, strašně moc lidí, plná parkoviště. Tak se vracíme a spíme
před městem.
3.8.2005 vstáváme pěkně pozdě protože slyšíme jak venku lije. Kolem desáté
přestává, ale my už jsme rozhodnutí, že jedem domů. Přes Oslo do
Helsingborgu na trajekt. Pak Puttgarden. V německu si hodinku pospím v autě
a vetřičtvrtě na osu večer jsme doma. Ujeli jsme 10114km průměrnou rychlostí
70km/h. Autor J&B |
