Albánii vymyslel Mirek, domlouváme se už od jara, ale když přijde na lámání
chleba jede nás nakonec jen pět posádek. Navíc jsme nesehnali moc informací
o Albánii, ty poslední máme, že v roce 2001 tam zůstali nezvěstní čtyři Češi.
Nakonec se rozhodujeme, že z bezpečnostních důvodů Berush zůstane doma a já pojedu s Petrem.
A tak přišel den odjezdu.......
9.9. 17:51 a vyjíždíme s Mirou a Jarkou směr Albánie, 18:31 se sjíždíme
s Dacou a Milanem. Kolem sedmé hodiny překonáváme hranice se Slovenskem.
Spíme v Maďarsku u bažiny, kde na nás už čekají Zdeněk a Boženka, kteří
vyjeli někdy kolem poledne a tak nám vybrali místo nocování ještě za světla.
10.9. Vstáváme kolem sedmé hodiny za asistence asi miliardy komárů a tak
bez snídaně, bez umytí velice rychle vyrážíme ku Albánii. Prší. Tankujeme v Kninu a 17:45
jsme na Makarské, a v rámci přestávky se koupeme v moři.
Noc trávíme pod Dubrovníkem.
11.9. 6:30 stáváme a už jsme všichni, po ránu dojíždí Petis s Jarou.
Posnídáme a vyjíždíme směr Černá hora. 8:45 přejíždíme hranice s Černou
horou s problémy kdy si celníci mysleli, že naše stany jsou antény
k vysílačkám a jali se prověřovat jak daleko můžeme vysílat. Po deseti
minutách se vše vysvětlí a my pokračujeme v naší cestě.
Tankujeme v Podgorici, pro jistotu, kdyby byl v Albánii nějaký problém tak
ať máme plnou nádrž. 12:52 jsme na Albánské hranici. Celníci jsou fajn a
tak 13:42 po celkem normálních problémech, jako, že si celníci odnesou pasy
a po třiceti minutách nám je vrací, nebo placený průjezd dezinfekčním
kanálem v kterém není žádná voda natož dezinfekce, přejíždíme do Albánie
První odbočkou vjíždíme do hor směr Tamare, Budace.Tato silnice je v podstatě
slepá a po rozhovoru s místními je jasné, že je neprůjezdná a budeme se
vracet. Na silnici bez svodidel, zapuštěné do skály, průjezdné tak pro jedno
a půl auta, nám hrob v každé druhé zatáčce, případně vrak auta dole v kaňonu
připomene v této přenádherné krajině, že život místních řidičů nebude až
tak dlouhý.
12.9. Vstáváme u řeky v kaňonu kolem sedmé. Je pěkně, ale v noci byla zima. Během dne nám vyletí z rámu
přední levé rameno. Tak celou přední nápravu přikurtujeme k zadní nápravě a
přes naviják nápravu vypneme a pomalu sjíždíme do nejbližší vesnice kde nám
rameno navaří zpět asi za 50€. Celou dobu opravy pijeme pivo ještě s jedním
stejně postiženým řidičem, vykládáme si nesmysly. No a když je jeho auto
hotovo, borec si oblékne policejní uniformu, zahodí dopitou plechovku
od piva a s úsměvem odjede.
Zakempujeme na malé pastvině hned vedle silnice, jsme 748 m n. m. a je kolem
20°C.
13.9. 8:00 jsme po snídani a po dosažení nejsevernější vesnice Vermosh se
otáčíme a po několika marných pokusech projet na jižnější paralelní silnici
se musíme vrátit až skoro k hlavní cestě, kde se nám podaří přejet na Razem
a stáčíme se na Ducaj, Boge a Theth. Po cestě potkáváme několik polí
s konopím, někde už je i sklizeno a konopí suší na silnici tak musíme dávat
pozor, abychom jim ho nepřejeli.
Projíždíme průsmykem v národním parku Kombetar, jehož nejvyšší bod je 1635m
n. m. Kromě úžasné krajiny, je zde taky tabule označující park prostřílená
samopalem..
Po cestě navštívíme malinkou vodní elektrárnu, kterou si můžeme komplet
projít. Vidět to český revizák tak ho v tu ránu klepne pepka.
V horách ještě vytahujeme na cestu manší náklaďák, který sjel s cesty a zůstal
zapříčený mezi svahem a trubkou nad propastí. Za tento heroický čin nás
pozvou do místní hospody na pivo. Ochutnáme albánské pivo a
pokračujeme dál s tím, že vezmeme několik vesničanů naším směrem na Shkoder.
V autě máme Astriho a Bardoku, a tak se učíme albánsky. Bohužel večer se
jich špatně zbavujeme, měli představu, že dojedeme až do Shkoderu, ale
nakonec se to podaří pro kluky někdo přijede a my se utáboříme u silnice.
14.9. Ráno to vypadá na bouřku. Kolem poledne tankujeme ve Shkoderu za 84€ 76
l, šmejdi mají katastrofální přepočet. Kupodivu bez problému plníme i
propanbutanovou láhev.
Projíždíme nádherným údolím řeky Liqeni i Fierzes až k přehradní hrázi,
odkud se chceme vydat proti proudu trajektem do Fierze. Nakonec se
rozhodujeme ale pro obrácený postup a pojedeme trajektem z Fierze sem.
Obracíme se a jedem na Fierze, vzhledem k delší cestě po asfaltu odbočíme do
lesa a děláme malý offroud lesem. Na vrcholu hřebenu se obracíme jelikož to
vypadá, že bude pršet a tak hledáme místo k spánku, které najdeme blízko
opuštěného dolu. Rozděláváme stany, tentokrát i ty za auto na vaření a po
chvíli co je postavíme začne lít. Paříme v teple a suchu našich přístřešků a vzpomínáme na
domov.
15.9. Po těžkém ránu opilcově vyjíždíme směr kosovské hranice. Je zima asi
15°C. Kolem poledne už je ale krásně a teplo. Prozkoumáváme několik
všudypřítomných bunkrů, kterých je po Albánii tisíce.
16.9. vstáváme u řeky, po snídani projíždíme nádhernými horskými údolími.
Kolem nás se tyčí hory alpského stylu. Opět vjíždíme do řečiště, které je
několik set metrů široké, částečně vodou a potom mezi obrovskými balvany
stoupáme řečištěm dokud nám to auta umožňují. Je to náš poslední den
v Albánii a nemohli jsme si přát, aby byl lepší. Krásné počasí, nádherné
přírodní scenérie a v neposlední řadě perfektní parta nám už nedovolí nikdy
na severní Albánii zapomenout.
Navečer se nám podaří urazit pro změnu pravé přední rameno, ale teď už bez
rozmyšlení pomocí navijáku přichytáváme nápravu, Mira jede napřed do města
zjistit kde nám auto zavaří a my opět pomalu sjíždíme do údolí. Ve městě nám
auto zavaří a nechtějí za to žádné peníze. Automechanikovi dáváme 10€
z čehož je tak překvapen, že nám asi hodinu děkuje.
Kluci mezitím v hospodě domluví, že spíme přímo v marině trajektu .
Večer přijde několik chlápků se samopaly, v prvním okamžiku to není moc
příjemné, ale po pár slovech nám říkají, že jsou domobrana a že nás budou
hlídat. Dáváme jim krabičku cigaret. Pak ještě přijedou policajti, taky
vyfasují cigarety a vzhledem k tomu, že jejich auto nestartuje tak se
rozjíždí z kopce proti vodě. Auto na poslední chvíli naskočí a poslední naše dnešní
návštěva mizí ve tmě. Jdeme v klidu spát.
17.9. budík na 5:30 nezvonil a tak stáváme později. Naštěstí marina je
uzavřena a všichni místní stojí na trajekt před závorou do mariny. My
v klidu uvnitř vstáváme a jsme na trajektu první. Trajekt přijíždí poměrně
přesně a nacpe se na něj asi 25 aut několik krav a malé stádo ovcí. Poslední
auto je na vratech trajektu, protože se už dovnitř nevlezlo. Za trajekt
platíme na Patrolech 25€, Zdeňkova Micina platí 20€ a Jimmíci platí 15€.
Trajekt projíždí údolím mezi horami a my se jen kocháme a kocháme. Po
vylodění se dole pod přehradou najíme, poslední pohledy na okolní přírodní
scenérie a vyrážíme směr domov.
Ve Shkoderu se dělíme a naše skupina, dva Patroly a jeden Jimík, chce jet
domů nonstop. Hranice projíždíme naprosto bez problémů. V Podgorici
dostáváme zprávu, že Zdeňkova Micka má nějaké problémy a tak čekáme na
druhou skupinu.
Po cestě vyhazujeme z Dacovýho Patrolu zadní kardan a jede až do Brna jen na
předek.
Na Makarské, kolem půlnoci se jdeme vykoupat, voda je báječné osvěžení před
další cestou. Opět se
dělíme. Tentokrát definitivně. Já s Petrem, Daco s Milanem a Petis s Jarou
pokračujeme až do Brna a Mirek s Jarkou a Zdeněk s Boženkou přespávají v
Chorvatsku.
Je pravé poledne, a jsme v Brně. V noci přijede bez problému i druhá parta.
Autor J&B |
