|
Někdy loni jsme vyhráli nějakou soutěž s finanční poukázkou u Čedoku.
Vzhledem k tomu, že na mě už docela tlačili, abych ty peníze konečně
utratil, tak jsem vybíral letenky – to nešlo, zájezd jsem si taky nemohl
vybrat, tak jsem plácnul trajekt na Island. Myslel jsem, že to taky nepůjde
a budu mít chvíli klid. Ale jelikož už ze mě byli nešťastní, tak pán co to
měl na starosti volá, že mu to schválila paní řiditelka a že by to šlo. Tak
to nešlo odmítnout. Máme týden na to,
 abychom si k sobě sehnali alespoň ještě jedno auto. Nějak to nevychází, tak na rychlo prostě nikdo nepojede. Doplácíme tedy asi 32 tisíc na Čedoku a tím se stáváme majiteli trajektenky
na Island. Takže….
30.7. v 11:30 se vydáváme směrem k německým hranícím. Přejezd na Cínovci je
bez problému a tak pár kilometrů za Hamburkem se na benzině ukládáme
k spánku.
31.7. po bezproblémové cestě přijíždíme do dánského Hanstholmu. Jsme tady
poměrně brzo a tak si jdeme prohlédnout městečko. V 14:23 vjíždíme na
trajekt NORENA.
Na trajektu zjišťujeme, že za ty „prachy“ máme společnou kajutu pro devět
lidí a tak za 200€ přikupujeme kajutu v pátém patře, kde je taky hlavní dění
na lodi. Obchody, restaurace, bar no naprosto všechno na co si vzpomenete.
Máme tady opravdu kuriózní zážitek, kdy banda německých a francouzských
důchodců dělá takový kravál až na ně doletěl nějaký mladík, aby se ztišili.
No dopadlo to tak, jak to obyčejně bývá, ale obráceně. Důchodci ho vyhodili.
2.8. kolem sedmé hodiny ráno opouštíme trajekt na Faerských ostrovech v
Tórshavenu. Trajekt se točí do Norska a zpět a tak všichni co jedeme na
Island tady trávíme dva dny.
Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánska. Skládající se z 18
ostrůvků.
My jsme se konkrétně vylodili na Streymoy. Je mlha a tak z lodě vyjíždíme
v koloně s ostatními. Všichni přejíždějí po mostě na ostrov Eystury, ale my
zůstáváme a jedeme dál do Tjornuvíku. Během chvilky se udělá pěkně a tak
vyšlápneme první kopec na jehož vršku se nám otevírá naprosto okouzlující
pohled ze 400metrové skalní stěny na moře. Jsme tady úplně sami, což miluju,
a kocháme se pohledem na moře, skalní stěny a kopce částečně se ukrývající
v mracích.
Odpoledne si zajedeme do Saksunu a procházíme se v mořské zátoce. Večer
přejíždíme na Eysturoy do městečka Eidi. Tady v kempu, který je na vrcholku
nad městem, poznáváme co je vichr. Vedle stojící defender, má taky stan na
střeše, má výkyv v poryvech větru tak třicet stupňů. Berush má první a
bohužel už stále trvající pocit, že tady musí zmrznout. Je tak oblečená, že
nemůže ani dopnout spacák.
3.8. vstáváme pozdě, je vichr a zataženo. Rozhlížíme se a na severu se nám
zdá, že svítí sluníčko. Tak jedem tím směrem do Gjogv. Malebná vesnička s mikropřístavem
ve skalní průrvě. Nakonec tady na parkovišti přespíme.
4.8. tak jsme zase na trajektu. Vzhledem k tomu, že přikoupit opět noc
v kajutě pro dva nestojí sto jak by se mohlo zdát, ale 150 €. Tak jdeme
zkusit tu devítimístnou kajutu. Bohužel je tady nutný spacák, který máme
v autě a tak spíme jen pod dekou. Večer ještě platíme daň z váhy auta,
která je na Islandu povinná pro auta s naftovým motorem.
5.8. Brzo ráno přistáváme na Islandu v Seydisfjorduru. Celní prohlídka je
zdlouhavá, ale všichni celníci jsou příjemní. Je pěkné počasí a do večera
dojedeme do Askja, kde spíme v kempu.
6.8. Ráno jdeme k jezeru Askja, po cestě je v jednom kráteru voda teplá asi
28°C. Musím říct, že již tento první den jsem si tuto v podstatě měsíční
krajinu zamiloval a považuji tento ostrov za nejkouzelnější místo na světě.
Po návratu z Askji se přemístíme nejbližší cestou k ledovci Vatnajokull.
Jdeme i přes to, že prší, k ledové jeskyni. Bohužel řeka tekoucí z ledovce
nám nedovolí se do jeskyně podívat, tak se chvíli kocháme pohledem na hranu
ledovce s jeskyní.
Pořád prší, a tak se s Berush přemístíme k jezeru Mývatn po silnici F88 a
přespíme u vody v kempu Herdubreidarlindir.
7.8. vyrážíme po snídani, po F862 směrem k vodopádu Dettifos,
 kde nad ním
kaskádovitě jsou vodopády Sulfos a Hafragilfos. Dettifos je nejmohutnější
vodopád v Evropě a pohled do burácejícího vodopádu je naprosto úžasným
zážitkem, který umocňuje i skutečnost, že tento vodopád není až tak
přístupný tudíž zde nejsou takřka žádní turisté.
Plni dojmů z vodopádů projíždíme kaňonem Asheidi a odtud směřujme do
Husavíku.
8.8. Máme štěstí je naprosto nádherný den, sluníčko svítí hned od rána a v
podstatě není žádný vítr, počasí jako stvořené pro náš výlet lodí na
velryby. Vyplouváme z přístavu mineme skalní ostrůvek plný puffinů a pak to
přijde. Poprvé vidíme velryby přímo v oceánu.
Po výletu na velryby jedem opět k Mývatnu na Grijotagja kde jsou ve zduté
zemi jeskyně s jezírky s vodou teplou kolem 50°C.
Po návratu na hlavní silnici se koupeme v horkém pramenu .
9.8. po snídani jedem na sopku Krafla 818m.n.m. Vylezeme na sopku jejíž
kráter se formoval v roce 1975, a máme zase krásně což umocňuje naprosto
neuvěřitelný rozhled. Odtud jedem a posléze slézáme kráter Hverfell. Z výšky
je vidět na kráter Dimmuborgir, jehož kariéra skončila před 9 tisíci lety.
Navečer dojedem do městského kempu v Akureyri
10.8. ráno tankujeme a umýváme auto, což je na každé čerpačce zadarmo. Akureyri
je druhé největší město na Islandu. Navštívíme zde kostel a muzeum.
Dokoupíme chleba a nějaké buchty a jedem na Hvevalier.
11.8. vstáváme po osmé a jde se koupat. Koupališťátko je v zemi, z kamene a
betonu a vedou do něj dvě hadice. Jedna s horkou vodou a jedna se studenou
vodou, takže když se jedna hadice vyhodí tak si uděláte teplotu vody jak
potřebujete. Jsme tady úpně sami a tak si děláme pěkně vřelou lázeň.
Po skvělé koupeli jedem na Huttarnes, po cestě urazíme kus výfuku.
Pokračujeme na nejznámější vodopád Gullfoss, bohužel tento vodopád už je
komerční atrakcí, člověk musí chodit jen po vyznačených chodníčcích a je zde
spousta lidí.
Od vodopádu je to jen pár kilometrů po asfaltce k další turistické atrakci a
to ke Gejzíru. Máme štěstí a když přijíždíme zrovna odjíždí všechny autobusy
a my zde zůstáváme s jen hrstkou dalších turistů. Nafotíme si Strokur,
menší bráška Gejzíru. Strokur stříká každých 8 minut do asi 15m výšky, ale
bohužel Gejsíru se nedočkáme i přes to, že čekáme asi tři hodiny.
Odjíždíme spát na Pingvellir
12.8. Za kemp platíme kolem naší tisícovky a procházíme úchvatné místo
Pingvellier, což je puklá země s vodopádem a krásnou vyhlídkou.
Jedem směr Hella po cestě už nás nic nenadchne, ani Sellfos. A tak jedem na
sopku Hekla. Tady je vidět, že je to pořád činná sopka. Jak říká Berush, je
to tady měsíční krajina, ale s tak ohromným nábojem nevyslovitelné krásy,
obrovské masy před pár lety ztuhlé lávy, vysoké kolem pěti metrů. Představa
této tekoucí stěny horké tisíc stupňů jak asi pomaličku chladla a
zastavovala se, je nepopsatelná. Jedinou známkou vegetace je sem tam
obrovské ostré lávové kameny porostlé mechem.
Trávíme zde dlouhé chvíle pozorováním, pro někoho naprosto mrtvé krajiny.
Rozhodujeme se zda podnikneme výstup na Heklu, což obnáší asi osm hodin
chůze. Nakonec to vzdáváme, z časových důvodů.
V noci dojíždíme do kempu Landmannalaugar.
13.8. po snídani se koupeme v horkém přírodním potoku a pak odjíždíme směrem
na Lanmannahellier po F225. Odbočíme na Krakadindun. Konečně trošku offroad,
sjedem z cesty k vodopádu a pěkně se u něj s autem propadneme, takže už to
víckrát neudělám.
Vracíme se na Hraftinnhraun –Reykjafjoll, kde se nám rozprostírá pohled na
Duhové pole umocněné zapadajícím sluncem. Neuvěřitelné jak jednotlivé prvky
dávají půdě duhovou barvu. 
Pokračujeme dál po cestě a dostaneme se k fičákovému poli nad nímž se tyčí
stékající ledovec s obrovskou ledovou jeskyní. Fičákům tak říkáme páře
unikající z hloubi země, jednotlivými otvory v zemi.
Spíme kousek vedle obrovské zemské díry odkud uniká obrovský sloupec páry,
jak říkáme fičák jako hrom. Spali bychom i blíž , ale Berush se bojí, že to
bouchne..
14.8. nádherné ráno, je krásně a my jedeme na vodopád Pjofafoss, podél řeky,
už jsme rozmazlení a tady to až tak krásné není. . Za to vodopád Haifossje
nádherný odtud pokarčujem na Stong, což je bývalá hospoda vykopaná z lávy.
Na tomto místě při výbuchu sopky zahynulo 9 tis. lidí, což byla mnohem větší
katastrofa než Pompeje. Navštívíme Pjodveldisbehrinn původní domek
s travnatou střechou, který nezničila láva. Před ním zastavujeme na
Hjalparfoss, vodopád který obklopuje 8 tis let stará láva.
Večer se zatahuje a fouká pěkný vichor
15.8. Ráno je hnusně, navíc jsme včera píchli kolo a do rána je prázdné.
Najíme se, vyměníme kolo a jedem na směr Eldgjá. Počasí se začíná trhat a
tak jdeme pěšky na vodopád Ofaerufoss, je to asi 2km chůze od parkingu. Na
zpáteční cestě jedu mimo brod, což se mi málem vymstilo, voda šla až přes
střechu, ale vyjeli jsme. Berush ječí jak siréna, nejdřív jen tak a pak na
mě. Jedem na Lakagigar po cestě vidíme vodopád u Holaskjol .
Spíme po cestě na Lakagigar , přímo u cesty. Dnes je nejchladnější den
večeříme a je 8°C, do spacáku lezem kolem 22 hodiny a jsou 3°C. V noci
mrzne.
16.8. vstáváme do chladného, ale krásného rána. Před námi je v dálce vidět
sopka Laki, nádherně se tyčí do výšky. Výstup na sopku nás zahřeje, teda
jak koho. Přesný přepis ze zápisků Berush je: „ hodinu lezeme na sopku a
další hoďku Jack fotí, točí a čučí a já tady mrznu“.
Odtud pokračujem do Víku, kde půl hodiny čekáme, než začnou makat
v pneuservisu. Za píchlou gumu, platím na naše asi 1500,- Kč. Když říkám, že
je to pěkně drahý tak mi odpoví:“ Co chceš, máš drahý auto“. No tak nakonec
s úsměvem z pneuservisu odjíždíme.
Jedem okolo úplně černých pláží. Pohled z vrchu na pláže černé po sopečném
popelu je úžasný.
Po 215 jedem na Reynir. Tady fotíme tři obrovské kameny trčící z moře. Váže
se k nim pověst o trpaslících, na které nesmělo zasvítit sluneční světlo. No
a tito tři kameny-trpaslíci to prostě nestihli a jak na ně dopadlo sluneční
světlo tak zkameněli.
Pak pokračujeme na turisticky provařený vodopád Skogafoss, odtud pak na
mikro vodopád Seljafendsfoss, kde taky přespíme.
17.8.Ráno jedem do Porsmorku po 249 cesta je plná brodů, prostě paráda
poježděníčko. Na konec cesty jsme dojeli jen my a traktor John Deer. Při
výjezdu z řeky jsme měli co dělat, abychom vyjeli, což odradilo další dvě
auta co jeli za náma.
Pak jedem na Krysuvík k jezeru Greanvatn, kde se prý točil Pán prstenů.
Vzhledem k tomu, že jsme film neviděli, tak to nemůžeme posoudit.
Za jezerem jsou krásný fičáky , na tak velké plošně utíkající pára ze země.
Takové jsme ještě neviděli.
Nakonec dne jedem kouknout na obrovské skalní stěny v Krysuvikuberg, kde ve
skalní stěně hnízdí stovky mořských ptáků. Hlavně racci.
Závěr dne dovrší malinký offroad a spíme v kempu v Grindavíku.
18.8. Kemp platíme až ráno a stojí cca1000,- Kč. Dnes jedem do Modré Laguny.
Perfektně komerčně využitý horký pramen, moc pěkná stavba, ale trochu to
pokazili elektrárnou za komplexem, myslím, že je zbytečně moc vidět. Jo taky
je tady hromada lidí, ale i přes to je to paráda.
Po čtyřech hodinách koupání jedem do Reykjavíku. Ač je to poměrně malé
město, skouknem ho jen tak, aby se neřeklo a frčíme na sever.
Díky tomu, že chceme jet podmořským tunelem mineme nejdelší islandský
vodopád.. Nicméně dojedeme do Reykholtu, kde je horký pramen využívaný už
v 10. století. Pojmenovaný po významném islandském spisovateli Snorrim.
Začíná být veliký vichr a tak jedem do Eldborgu, kde strávíme největrnější
islandskou noc
19.8. Ráno je takový vichor, že ani nesnídáme a hned jedem pryč. Najíždíme
na West Fjordy, ale nakonec je vzdáváme, protože kdybychom do nich najeli už
není možnost vyjet , buď projet nebo se vrátit.
Tak se poradíme a jedem na tuleně směr Hindisvík
20.8. Dneska nakupujeme nějaké potraviny a v Staparu vidíme první tuleně. No
a pak na severu strávíme s tuleni asi tři hodiny. Nejdřív se k nim asi
hodinu plazíme, ale jak si na naši přítomnost zvykli, chovají se naprosto
přirozeně což je pro nás neskonalá odměna.
Pokračujeme přes lávový úkaz v moři Hvitserkur. Odtud jedem zpět na koupání
do Hveralieru.
21.8. Dneska se celý den flákáme, vaříme si dobroty, chodíme se koupat,
naprosto prolenošený den.
22.8. dnes po tajmu vymýšlím skoro 80km offrouďáckou cestu. Na začátku cesty
najdeme úplně náhodou obrovské fičákové pole, půda široko daleko žlutá od
síry a do toho všeho stéká ledovec. Pohled pro bohy.
No a pak najíždíme na můj offroadek. Jedem nekonečné hodiny po balvanech,
brodíme brody, je to paráda. Evidentně tady dlouho nikdo nejel. No až přijde
brod B, kde ztratíme v řece cestu a tím taky skončíme i my. Na malém
bahnitém ostrůvku, končí naše brodění. Navíc začíná pršet a my jsme
uprostřed řeky. Po dvou hodinách se nám podaří vyjet.
Berush se sice se mnou málem rozvedla a to tak asi třikrát. Večer skončíme
v Langmanalaguar
23.8.Ráno se jdeme koupat, je tady už výrazně méně lidí a voda je mnohem
teplejší než při naší první návštěvě. Dokonce je dno potoku tak horké, že
si musíme po chvílích přesedat.
Je krásně a opět jedeme přes Eldgjá. Když svítí sluníčko je tato zemská
průrva mnohem krásnější. Pokračujeme na Skaftafell. Je to kousek země
zarostlý lesem. Jdeme pěšky až k ledovci, moc pěkná procházka. Naše další
cesta pokračuje přes Breidamerkurjadidur, kde by mělo být k pozorování
několik druhů ptáků. No čekali jsme jich víc.
Projíždíme přes Jokulsarlon. Je to klidná zátoka s obrovskými kusy ledu,
které prosvěcuje zapadající slunce, zvuk v dáli ulamujícího se ledovce. A
pak v naprostém tichu slyšíte jak tento kus ledu propadá do vody a jako
perličku se objeví na naprosto klidné hladině hlava tuleně. Dlouhé minuty
jen sedíme a pozorujeme toto přírodní divadlo.
Večer skončíme v Hofnu, kde taky spíme.
24.8. Kemp je jeden z nejhezčích, kde jsme byli. Dnes mě Berush honí
z postele, jedem na naše oblíbené puffiny do Djupivogur, bohužel nám ujede
loď, která jezdí denně v 13:00 na ostrov Papety,kde je obrovská kolonie
puffinů.
Navíc už musím přiznat, že nám nejede auto, protože si toho i Berush všimla.
Odešla spojka, ale zatím jedem.
Už jedeme jen po asfaltu, jelikož spojka evidentně dlouho nevydrží. Spíme
v přeplněném kempu Mallormsstadur.
25.8. platíme asi 1100,- Kč za kemp a jedem se do nejbližšího města okoupat
do bazénu. Odpoledne se pomalu ubíráme k přístavu. Nissánek vyjede až na
hřeben a tam se spojka nadobro klekne. Dalších 15 km sjíždíme samospádem až
Seydisfjorduru. Před městem zastavím asi 300m před přístavem. Pak máme
docela problém, kdo by nás odtáhl těch pár metrů. Nakonec nám pomohou
domácí.
Ubytujeme se v hotelu, jelikož polámané autíčko jsme zanechali v přístavu.
26.8. Ráno nás natáhnou ještěrkou na trajekt a tím naše dobrodrůžo na
Islandu končí.
Na trajektu pak volám Dacovi do Chorvatska, a ten nás pak s hengrem čeká
v Dánsku……..
Autor J&B |
