|
SOBOTA 19.4.2003 (0.den)
Odjezd od nás,
mírně se zdramatizoval tím, že Kašík s4 Magdou čekali na Slávka na bazaru jak
bylo domluveno, ale Slávek se spokojeně koupal doma ve vaně. Nakonec jsme se
opravdu sešli u nás i přesto, že Slávek objel asi třikrát Brno než trefil
náš domeček.
Do Vídně nás
odváží brácha, autem půjčeným od Pepína, je devítimístné takže nás hezky bez
problémů pojalo.
Odlétáme z Vídně
19:50, bohužel tady vzniká problém, zavazadla nám odbaví jen do
Singapuru, na což přijdeme až v Dempasaru, když na ně budeme marně čekat na
letištním kolotoči.
Přílet do
Frankfurtu 20:10 letiště je zatraceně velké, a náš další odlet byl přesně na
druhém konci letiště. Vzhledem k tomu, že jsme minuli zastávku přepravního
vláčku, tak jsme ho v podstatě celé prošli pěšky.
Odlet z
Frankfurtu 23:55 - než jsme odletěli, sebrali Magdě na celnici kapesní
nožík, který úspěšně pašovala již z Vídně. Let proběhl ze tří čtvrtin
prázdným letadlem - každý z nás měl minimálně tři sedadla pro sebe na spaní.
Prostě báječný let, všichni jsme ho prospali. Slávek všechno filmuje.
NEDĚLE 20.4.
(1.den)
Přílet do
Singapuru 18:00 místního času.( Souřadnice N 01° 21' 47,3'' - E 103° 59'
21,1'' , 32m\mořem přesnost 7m)
Už druhý celník
si myslí, že Slávek je náš taťka. Zatím to vyvracíme, ale od příště to tak
necháme.
Přetáčíme si
hodinky a v kaktusové zahradě na střeše letiště čekáme na letadlo do
Dempasaru. Jediná Berush s několika místními tady
chodí v roušce, ale my ostatní se SARSu nebojíme. Je tady velmi teplo a
vlhko.
Přílet do
Dempasaru o půlnoci byl úspěšný. Jako poslední čekáme u zavazadlového
kolotoče, až do okamžiku, kdy nám letištní úředník řekl, že už žádná další
zavazadla nepřijedou. Tak jsme po zralé úvaze zjistili, že naše zavazadla
jsou v trapu.
Jdeme navštívit
zástupce letecké firmy Quntas, kde zjišťují, že naše zavazadla jsou v
Singapuru.
S letištním
personálem se rozcházíme s tím, že je velká pravděpodobnost, zaslat naše
zavazadla dalším letem ze Sigapuru do Dempasaru a dokonce nám je prý zavezou
tam kam si na Bali řekneme.
Opouštíme jako
poslední letištní halu, kterou za námi noční vrátný uzamče.
Během několika
minut stavíme taxíka a jedeme do Ubudu. Kašík to tam zná, takže jedem na
konkrétní místo na fotbalový stadion. Asi za hodinu jsme na místě, a
konečně si děláme představu jaký je rozdíl mezi tím co Kašík řekne a našimi
představami. To čemu Kašík říká fotbalový stadion tomu já říkám vesnické
smetiště, na kterém někdo zapoměl dvě fotbalové branky.
PONDĚLÍ
21.4.2003 (2.den)
Místo na kterém
trávíme zbytky noci (S 08° 30' 34,6'' E 115° 15' 42,0'' 213m/mořem )
podle mého vyjádření, těsně vedle smetiště na zídce se spoustou pouličních
psů a ještěrek.
Asi o půl šesté
se zvedáme a jdeme na místo, kde Kašík loni spal, už to totiž na tom jednom
místě nemůžeme vydržet. Město se pomalu probouzí a my procházíme přes místní
tržnici k místnímu divadlu pod otevřenou střechou. Tady opět zhazujeme
batohy a poleháváme. Kašík jde na průzkum místa kde loni bydlel.
Po chvíli se
vrací a oznamuje nám, že loňské bungalovi někdo zbořil. Zvedáme se a v první
na pohled hezké restauraci Rona snídáme. Pěkně jsme se rozšoupli, byl to
takový malý oběd. Slovo dá slovo a nakonec se zde i ubytujeme. Cena za pokoj
je 65.000 rupií. Já s Dášou jsme usnuli, ale zbytek skupiny šontá po městě.
Bytná je sympatická balijská kočka a volá nám na letiště co je s našimi
zavazadly. Prý je dovezou dnes nebo zítra. Trochu nás to rozhodilo, ale asi
ve čtyři hodiny nám je letištní služba přivezla, jsou všechna. Je to paráda.
(Souřadnice
našeho ubytování S08° 30' 45,6'' E115° 16' 07,2'' : 223m\mořem)
Nálada po
příjezdu našich zavazadel prudce stoupá a je dohodnuto, že půjdem udělat
malou oslavu a někam povečeřet. Procházíme opět celým Ubudem, kolem
fotbalového hřiště, a ve dne je ještě horší než v noci, ale kupodivu tam asi
padesát lidí hraje kopanou.
Už za tmy
vcházíme do Opičiho lesa, kde je sice Kašíkova oblíbemá restaurace nadobro
zavřená, ale objevujeme novou. Je nádherná, perfektní personál, výborné
jídlo, no prostě báječné posezení. Trochu oslavujeme návrat našich zavazadel
jenom Kašík a Slunce, tak se říká Magdě, si hrají na abstinenty.
Cesta zpět je
trochu náročná v lese se setmělo tak, že není vidět na krok, Kašík škrká
zapalovačem, ale nakonec si svítíme mojí Nokií. Úspěšně projdeme lesem,
pak městem a jsme doma.
Čeká nás první
celá noc na Bali.
Heslo dne -
Jinejm radí sám si neporadí
Úterý 22.4.2003 (3.den)
Ráno jdeme
sehnat motorové prostředky, což se nam daří hned pár metrů od našeho
ubytování. Cenu máme podle Kašíka dobrou,motorka 300.000 a auto 810.000 na
deset dní, takže jdeme zbalit věci. Já, Dáša a Slávek se snažíme do Suzuki
Katana dostat veškeré potapěčské vybavení pro tři lidi plus klasická
zavazdla, sbíhá se půl ulice, protože něco takového ještě neviděli. Nakonec
se do vozítka všechno vlezlo, i Slávek který sedí vzadu a podepírá naše
batohy. Kašík a Slunce jsou v pohodě mají desetinu věcí co my a vše v pohodě
balí na motorku. Vyrážíme před polednem. Hledáme benzinovou stanici a po
mnoha peripetiích ji nacházíme. To je v podstatě taky poslední místo kdy se
s Kašíkem vidíme. Po natankování se ztrácíme a to tak rychle, že už nejsme
ani v dosahu vysílačky.
Nejen, že
ztrácíme Kašíka, ale zabloudíme i v Ubudu a z města se nám podaří vyjet až
za hodinu. Po té sjedeme z cesty a zústaneme uvězněni v koloně. Vzhledem k
tomu, že balijci opouští svoje auta stojící uprostřed cesty a odchazejí
někam, směrem kde celá fronta asi začíná nám dochází, že nejsme na dobré
cestě. Otáčíme auto a velice na těsno se prodíráme mezi auty zpět.
Zkoušíme si dát
sraz u jezera Bratan v Bugudulu, Kašík nám totiž poslal SMS, že tam bude
čekat. Jsme na místě, ale Kašík je nedostupný. Čekáme na Kašíka a Slunce,
mezitím fotíme jezero pak navštívíme botanickou zahradu, a Kašík nám píše,
že je už na Lovina beach ubytovaný v hotelu Pulestis(souřadnice S08° 09'
41,2'' E115° 01' 31,3'' : 15 m/mořem) a lebedí si v bazénu. To od něho není
pěkné, protože my na něho čekáme jak chtěl u jezera.
Mažem tedy za
ním. V kopcích trochu zlobí auto, jedem tak desítkou kdejaký opičák nás
předjíždí a troubí u toho jak o život, auto nakonec vyskáče až na vrchol a z
kopce jakžtakž jede.
Nakonec
dojíždíme do hotelu, kde nás již čeká Kašík se Sluncem, již značně rozmočeni
několika hodinovým mácháním se v bazénu s vodou teplou tak pětatřicet
stupňů. Vyhazujeme věci na pokoj a už se také vyvalujeme v bazénu s
nádherným okolým. Cena za pokoj 45.000,- rupií. Perfektní zakončení cesty.
Domlouváme si na pozítří potápění a jdeme večeřet. "Hotel Pulestis
Kalibukbuk-Lovina Phone (0362) 41035"
STŘEDA 23.4.2003
(4.den)
Vstáváme v
neuvěřitelných třičtvrtě na sedm, snídáme toust s čajem a vyrážíme do
termálních lázní. Přijíždíme brzo takže i autem najíždíme přímo k lázním.
Neuvěřitelná pohoda za 3.000 na osobu, uprostřed pralesa, systém bazenů s
přepadávající vodou od hodně teplé po teplou. Voda je mírně cítit sýrou.
Těžko se nám odchází, ale Kašík má svůj harmonogram, který je nutno
dodržovat.
Asi kolem
jedenácté jedeme na klášter. Prohlížíme a fotíme, nikdo při vstupu do
kláštera nesmí mít holé nohy, proto půjčují před vchodem sarongy.
Jako třetí
prohlídku pro nás Kašík připravil vodopády. Už mu věříme a taky se k nim
dostáváme. Jeden místní opičík nám chce dělat průvodce, ale Kašíik ho poslal
domů. Asi po půl kilometru chůze jsme u vododpádů. Dá se zde i koupat takže
zde trávíme čas dokud v údolí vodopádu nezajde sluníčko.
Vracíme se
zpátky a jedeme domů. Kašíkovi uražený rádoby průvodce vypnul benzín na
motorce. Proto chvíli stojíme než na to přijdeme. Zbytek dne trávíme v
hotelovém bazénu. Počasí je celý den pod mrakem.
ČTVRTEK
24.4.2003 (5.den)
První den co se
potápíme. Ráno pro nás přijede auto a odveze nás třicet metrů k moři. Oba
ponory jsou v podstatě stejného ražení a nestojí za nic. Moře je totálně
špinavé a mrtvé korály něco málo ryb. Alespoň divemaster je sympaťák. Slávek
to vzdal, udělalo se mu špatně z tepla.
Kašík jel na
další vodopády a vrací se s nadšením.
Večer trávíme v
hotelovém bazénu.
Potápěli jsme
se "Malibu daving centre Kalibukbuk-Lovina phone (0362)41225", cena za
dvojponor byla 40 USD, včetně jídla a pití. Sendvič a voda nebo Cola.
PÁTEK 25.4.2003
(6.den)
Platíme hotel
45.000 rupií za dvojlůžko se snídaní na den a vyrážíme poměrně brzo na
západ. Nebloudíme, ale nacházíme pouze velmi drahé ubytování v Pemuteranu.
Ubytování se zde pohybuje kolem 300.000 za dvojlůžko. Při tomto hledání se
Kašíkovi podaří špatně postavit svoji motorku ta spadne a jako domino poboří
motorky místních. Na jedné se ulomí kousek plastového krytu a Kašíka to
stojí 200.000,- rupií, chvíli je z toho skleslý, protože mu to nabourává
rozpočet, ale nakonec se rozhodne že to ušetří na večeři.
Jedeme až do
přístavní vesnice Lebuhan Lalang, kde si domlouváme potápění na ostrově
Menjangan. Cena za ponor je 45,- USD. Když jsme v půlce cesty lodí k ostrovu
vzpomenu si, že jsem zapomněl naše potapěčské komplíky a musíme se vrátit
což mě stojí, proti Kašíkovi, pouhých 10.000,- rupií. Potápění na ostrově
Menjangan je výrazně lepší než v Lovině. Potápíme se na jižní části ostrova
kde je stěna, rozmanité korálové zahrady nevýrazných barev, ale poměrně málo
ryb.
Večer se nakonec
vracíme zpět do hotelu Pulestis, kde nás vítá již náš známí zjizvený
majitel.
SOBOTA 26.4.2003
(7.den)
Dnes jsme se s
Kašíkem rozdělili. Kašík jede na jižní pobřeží podívat se na vlny. My se
jedeme opět potápět na ostrov Menjangan, tentokrát ze severní strany. Cenu
máme lepší 43,- USD. Korálové zahrady jsou velmi pěkné, suprové potápění,
večer si domlouváme potápění na Pomuteranu, kde je náš včerejší buddy,
dostáváme od něj cenu 40,- USD za ponor a na spaní se vracíme do Loviny. Po
cestě se stavujeme v Parku Jungle což je v podstatě vyhlídková věž v lese s
ubytováním a mnoha atrakcemi jako jízda na koni, kajaku, kole, atd. Na
zdejší poměry velmi luxusní, vše dřevo v barvě mahagonu a taky pěkně drahé.
Večer se opět
koupeme v bazénu a balíme věci na zítřek, kdy se opět srazíme s Kašíkama
Začínáme mít
všichni problémy s ušima. Je zde poměrně hodně znečištěná voda tak asi z
toho.
NEDĚLE 27.4.2003
(8.den)
Vstáváme opět
pěkně brzo a jedeme se potápět, v autě se dohadujeme kam vlastně jedeme.
Slávek s Berush tvrdí, že je potápní až za Parkem Jungle, já tvrdím že před,
ale nakonec se nechám přesvědčit, a samozřejmě mám pravdu já přejeli jsme až
k včerejšímu potápění takže se vracíme. Máme zpoždění tak nakonec děláme jen
jeden ponor. Po ponoru se procházíme po pláži, je neuvěřitelně špinavá a
zrovna tak je špinavé moře. V podstatě zde nejsou žádní turisti což nám ráno
potvrdil i náš zjizvený bytný, když se s námi loučil a nadával na SARS,
válku v Iráku a bombu v Kutě.
Kašík už je na
místě v Toya Bungkah v hotelu Amertha a my teprve vyjíždíme. Píše, že se
už válí v termálních lázních. Cesta proběhla v pohodě, až na posledním
kilometru nám kleká auto a to v pěkně prudkém kopci a definitivně. Okamžitě
se sbíhá horda rádoby pomocníků. Tvrdí že auto opraví, ale samozřejmě nic.
Nakonec nás zkásnou o 50.000 rupiií za pomoc. Kopec vyjíždíme na jedničku a
ještě přes spojku, ale nakonec dojedem. Rychle jdeme do lázní. Na večer si
objednáváme masáž.
Je zde mnohem
více lidí co otravují a nabízejí ubytování, jídlo, různé cetky než kde
jinde. Při tom je zde mnohem větší špína a všechno je nepoměrně dražší.
PONDĚLÍ
28.4.2003 (9.den)
 Vstáváme v pět
hodin a vyrážíme na sopku. Kašík si pamatuje cestu, takže odmítáme všechny
místňáky kteří se nabízí jako průvodci. Ještě za tmy procházíme přes rýžová
pole a lesem začínáme stoupat ke kráteru. Naší snahou je být tam na východ
slunce. Přes veškerou Kašíkovu snahu nás východ slunce zastihuje v okamžiku
kdy vystupujeme z lesa a dostáváme se na lávové pole. Slávek nakonec kousek
před vrcholem vzdává, a my za dvě a půl hodiny rychlé chůze dosahujeme
vrcholu. Je krásné počasí, slušný rozhled. Asi za hodinu kochání začínáme
sestupovat. Sestup je poměrně rychlý a po sestupu jdeme na snídani. Snídaně
je stejně odporná jako naše ubytování. Jak se najíme jdeme do lázní a tady
se rochníme do dvou hodin. Pak jedeme všichni na chrámový komplex, ale my
ujedeme tak dva až tři kilometry a naše auto je úplně kaput. S bídou se
vrátíme na hotel a voláme našeho rentiéra, aby auto přijel opravit. Ten do
telefonu tvrdí, že přijede za tři hodiny a auto opraví. Jak řekl tak přijel
a auto opravil. Byl zacpaný palivový filtr. Zítřek ukáže jestli to nebylo
něco horšího. Kašíci se vrací z chrámu, říkají že tam byl neskutečný
nepořádek, ale nakonec jsou spokojeni, protože se v chrámu dostali někam kde
Kašík loni nebyl.
ÚTERÝ 29.4.2003
(10.den)
Poprvé co
nevstáváme na povel, ale až se probudíme. Platíme ubytování, které bylo
absolutně nejhorší a zároveň nejdrašží, 110.000,- rupií za noc s tím, že je
v ceně i vstup do lázní, který normálně stojí 45.000,- rupií. Auto jede v
pohodě a bez komplikací šílenýma serpentýnama sjíždíme do Tulambenu.Tady
nacházíme české divecentrum (Souřadnice S08° 16' 40,3'' E115° 35'
33,7'',výška 30 m) a domlouváme si ubytování.
Berush, Slávek a
já máme problémy s uchem, každý s jedním. Já nakonec jdu na ponory s Kašíkem
a Magdou. Průvodce nám dělá Milan Jeglík. První ponor je na vrak Liberty,
druhý na korálové zahrady, kde je i poměrně dost ryb, potkáváme i malé
murény. Ponory jsou fajn, průšvih jsou ty uši. Uvidíme co bude zítra.
Večer poprvé
celkem slušně zapaříme a ve tři jdeme spát
STŘEDA 30.4.2003
(11.den)
Dělám asi
poslední ponor na Bali, opět k vraku a opět mi nefunguje blesk. Vypadá to
tak, že vrak si nafotím až příště. Používáme kapky, které nám poskytli na
českém divku, do uší kapky Garasone a prášky na zalehnuté uši Disophoral
repetabs. Za ponory v českém divecentru platíme 20 USD s tím, že bydlení
máme zadarmo. Musíme si sice platit snídani, ale jinak spokojenost jak s
cenou tak s personálem.
Loučíme se s
Milanem, Monikou a Romanem a slibujem si, že se v listopadu potkáme v Brně.
Z Tulambenu
přejíždíme do Padang Bai, kde se vyspíme. Ještě večer stíháme mrknout na
pláž, kterou nám doporučili v českém divecentru.
Noc je celkem
krušná jelikož pokoj nemá okna, pouze jedno do vestibulu, takže pěkné vedro
spánku moc nepřidává.
ČTVRTEK 1.5.2003
(12.den)
Vstáváme v pět
hodin a jdeme si vyfotit východ slunce na včerejší pláž. Po snídani v
hotelu Kembar Inn, mimochodem snídaně je vynikající, platíme za dvoulůžko
40.000,- rupií a odjíždíme zpět do Ubudu. Naši bytní v Roně nás výtají
jelikož tolik zavazadel a lidí v jednom Suzuki Katan ještě neviděli a budou
si nás pamatovat asi už napořád.
Vracíme auto a
ještě ukecám 10.000,- slevu za ten filtr, takže nás auto na deset dní stálo
800.000,- rupií.
V Roně už je
taky Kašíkův švára René, takže poklábosíme a jdeme do města. Navštěvujeme
opičí park s krásně udělanou cestou ala Indiana Jones, ale poměrně krátkou.
Večer posedíme v baru.
PÁTEK 2.5.2003
(13.den)
V sedm pro nás
přijíždí taxík a veze nás do Padang Baie všech nás pět za pouhých 90.000,-
rupií, kde si domlouváme odvoz na Gili, který nás nakonec stojí 50.000,-
rupií na osobu. Taxik nás vyhazuje přímo v přístavu na trajekt na Lombok.
Trajektem se dostáváme během čtyř hodin na Lombok kde nás čeká taxik, nebýt
to domluvené již na Bali bylo by vše extrémě drahé. Lidi v přístavu jsou
horší než hejno much. Taxík evidentně pamatuje druhou světovou válku,
vypadávají mu rychlosti v horách jede na jedničku, něco se v něm celou dobu
pálí, ale nakonec dojede do Bangsal kde čekáme na loďku na Trawangan. V
hospodě se na nás sesype banda místních muslimů, vlezlých jako jsem nikde
ještě neviděl. Nejvíc jim vadí naše muslimské šátky a je docela potíž,
protože je mermomocí chtějí. Nakonec za cenu toho, že si je ty špindíry
vyzkouší, bohužel projdou rukama asi patnácti lidí, je uchráníme.
Přijede loďka a
jedem na ostrov, už po cestě to vypadá, že ostrovy jsou fajn. Lehce sháníme
ubytování. Bydlíme hned naproti místu kde přistávají loďky v Beach Wind
bungalows ( souřadnice S8° 21' 09,1'' E 116° 02' 37,4'' 5m/mořem). Je to
asi nejlepší bydlení, které jsme zatím absolovovali. Následuje sprcha , naše
egyptské šátky nyní používáme jako hadr na zem, a jdem večeřet jelikož jsme
opět celý den nejedli.
SOBOTA 3.5.2003
(14.den)
Ráno vstáváme až
se vyspíme, Kašík nás nehoní, den prostě začíná báječně. Celý den se válíme
u moře, odpoledne jdeme do luxusního hotelu s bazénem, kde za to, že si tam
dáme kafe se můžeme klidně koupat v hotelovém bazénu. Pak jdeme opět k
moři. Někteří se spálí, protože nic nevydrží. Berush přestalo píchat ucho a
začaly ji píchat rty, protože snědla tři ananansy, nikdy bych nevěřil, že je
ananas tak agresivní. Magda se přidává, taky ji pálí rty, a to měla jen
jeden ananas.
Večer lezeme na
nejvyšší vrchol ostrova, podle Kašíka jsme se moc dlouho flákali, a koukáme
na západ slunce. Večer završíme vynikající večeří, dávám si dvě porce a
poprvé v Indonesii odcházím do postele s plným žaludkem.
NEDĚLE 4.5.2003
(15.den)
Ráno opět
vstáváme až se vyspíme a jdeme si domluvit ponory do Manta dive centra, pár
metrů od našeho ubytování. Opět vše bez jakýchkoli problému. Jedeme na Shark
point. Tady poprvé vidíme skutečného žraloka. Je to krásná ryba a pod vodou
jde všechen strach stranou. Hodnou chvíli ho pozorujeme a pak již vidíme
několik želv. Jinak je zde poměrně hodně mrtvo. Hodně mrtvých korálů, ale
ryb je poměrně dost.
Odpoledne jedeme
na Manta point, ale již dopředu avízují, že na manty není sezóna a vidět je
by bylo velké štěstí. Na Manta pointu je více žraloků, a pocit když žralok
plave přímo na Vás je pro mě dost nepříjemný, skoro bych řekl že mám strach.
Potkáváme
několik sepií a je zde i více želv některé baští na dně, ale celkově mrtvé
korály bez barev. Když se vynoříme pěkně lije a je poměrně zima.
Dnes jsme poprvé
obědvali, ale už se zase těším na večeři. Jdeme tam co včera, už si nás
pamatují. Jídlo je opět vynikající navíc si u jídla pěkně ležíme, takže
idylka. Celý večer ale prší.
PONDĚLÍ
5.5.2003 (16.den)
Ráno vstáváme
sami před osmou, a Kašíci odjíždí na Lombok do Singigi něco po osmé hodině,
přepravu si domlouvají za 40.000,- rupií na osobu až na místo, my zůstáváme
a jdeme se potápět. Nakonec se potápím pouze já a Slávek, Berush bolí uši
takže jen šnorchluje. Pod vodou vidíme zase spoustu mrtvvých korálů, ale
spousta ryb a hodně želv. Potápíme se na Coral fan point. Berush šnorchluje a
vidí dvoumetrového hada. Po dopoledním ponoru jdeme vyrovnat účet, potápění
stálo první ponor 25 USD a každý další 20 USD. Dostáváme slevu 10% za to, že
nás bylo pět, ale musíme si o ni říct, navíc nám zde počítají 20.000,- rupií
na osobu na očistu pláže. Je to poplatek za jednoho potápěče.
Odpoledne
propijeme v naší oblíbené restauraci Dream dives, kde opravdu trávíme celé
odpoledne jelikož je zataženo, v celkem dobré náladě se vracíme na pokoje.
Kašík posílá SMS z Lomboku, že tam prší a musí měnit plány. Jede na jižní
pobřeží a ne na Rigiani. My se rozhoduje, že si pobyt na Trawanganu
prodloužíme ještě o jeden den. Zatím to vidím tak, že lidi na Trawanganu
jsou fajn.
ÚTERÝ 6.5.2003
(17.den)
Děláme
pravděpodobně poslední ponor na Gili, odpoledne se sluníme. Musím jít s
Berush nakupovat, protože má dnes narozeniny takže děláme velký nákup.
Sarong nějaké stříbro, Slávek má podobnou skladbu platíme všichni dohromady
220.000 rupií. Berush se Slávkem si pochvalují jak dobře nakoupili, mě to tak
nepřijde, ale mlčím. Na večer zkoušíme Kašíkovi posílat SMS, ale buď na nás
kašle nebo ztratil telefon, protože neodpovídá. Večer si domlouváme odvoz na
Lombok. Nakonec Kašíkovi volám a dovoláme se. Nechodí nám od Kašíků SMS i
když ji mají potvrzenou jako že nám došla, je jasné že mají špatného
operátora.
STŘEDA 7.5.2003
(18.den)
Vstáváme v sedm
hodin, poslední snídaně na Trawanganu, domácí se s námi pěkně loučí a jdeme
na loďku. Od loďky v Batulu musímejít asi třista metrů k autobusu. To je
proto, aby místní drožkaři mohli za těch pár metrů kasírovat odvoz. My jsme
tvrdí a ani za 3.000 nejedeme, ale jdeme pěšky. Dálší fligna je, ač autobusy
jsou již na místě, jedou až za půl hodiny, aby místní prodavači mohli
nabízet svoje zboží. Vše ve zdraví přežijeme a autobusák nás vyhazuje u
autorentu v Singigi, kde po hodině smlouvání půjčujeme auto, opět Suzuki
Katan, za 150.000 na den. Pár SMS Kašíkovi a dáváme si sraz v Tetebatu,
kupodivu jsme tam dřív než Kašíci. Dáváme lehký lunch a jedeme se ubytovat.
Uprostřed rýžových polí za strašných 40.000 není zde ani záchod jenom díra,
žádná koupelna. Ale jednu noc se to dá vydržet. Chceme jít na vodopády, ale
tak dlouho se nám vnucuje průvodce až nakonec nikam nejdeme, vracíme se na
základnu objednáváme rýžové víno, je to strašný patok, ale pokud se trochu
řízne rumem začíná nám pomalu chutnat. Dáváme se do řeči s našimi bytnými a
ti nás straší, že cesta soutěskou je pro nás neprůjezdná. Máme poradu, ale
rozhodujeme se, že i přes varování stejně soutěsku pojedeme. Noc je poměrně
krušná, Berush pořád hlídkuje, protože prý někdo nám obchází naše bydlení.
Nejhorší ale byly proležené postele, až na příčky. Na to že nás ubytování
stálo 40.000 nic moc. Slávek šetří a spí v autě. Nakonec na tom vydělává,
protože dostane i snídani. Má ji grátis.
ČTVRTEK
8.5.2003 (19.den)
Vstáváme opět
velmi brzy jako vždy když jsme s Kašíkem. Posnídáme a jedeme na soutěsku.
Cesta je úplně v pohodě. Kašíkovo Slunce sice musí sem tam cupitat za
motorkou, ale co Kašíky zbavíme jednoho batohu vyjíždí úplně všechno. My
zvládáme i s Kašíkovic batohem, ale před vrcholem už jedeme na jedničku až
nahoru. Na vrcholu jsme v 1.660 metrech nad mořem. Sjezd je taky v pohodě,
ale cesta je ke konci totálně rozmlácená. Je lepší jet tak jak my od jihu k
severu. Jedeme ještě s Kašíkama pod Rijani, kde si na vyhlídce na vodopády
dáváme lehký lunch. Po obědě s Berush a Slávkem odjíždíme do Lombocké Kuty,
Kašík si ale u nás zapomíná onen odlehčující batoh a tak nás na motorce
dohoní po pár stech metrech, abychom mu s ním neodjeli. Cesta do Kuty je
pekelná, auto je strašná popelnice vyhrkaná až to hezký není. Navíc ve
vnitrozemí kolem Mataramu lije jako z konve. Po třech hodinách dorážíme do
Kuty, ale Kašíkovo bydlení nenajdeme. Nakonec se ubytováváme v Segare Anak v
Kuta Lombok. Je to zde pěkné a cena 40.000 rupií. Vaří taky dobře. Večer
jdeme do jiné restaurace a taky to není špatné.
PÁTEK 9.5.2003
(20.den)
Vstáváme sami
poměrně brzy a jedeme hledat pláž o které mluvil Kašík. Jezdíme silnicí
která se z šílené polňačky mění na čtyřproudou dálnici a ta po třista
metrech zase v rozbitou asfaltku. Nakonec si najdeme nádhernou pláž
zajíždíme autem v podstatě až k vodě. Nikde nikdo. Pětkrát se vykoupeme a už
vidím karavanu domorodců se sarongy, dekami a ananasy k prodeji. Lehnou si
kolem nás a je po idylce. Jsou tak vlezlí, že během pěti minut mizíme aniž
bychom se oblékali a jedem zpět. Dáváme oběd a už jsme rozhodnutí, že jedem
zpět do Singigi.
 Po dobrém obědě platíme účet a vyrážíme. V Singigi jsme za
slabou hodinku. Během cesty ve vnitrozemí opět pěkně lije. Jedeme přímo do
hotelu Ray, kde už víme, že cena je 40.000 rupií. Hned ve vchodě potkáváme
Reného, kteří přijeli dvě hodiny před námi a dáváme společné kafe. Kašík
není na příjmu takže dnes asi nedojede. Jdeme se projít po pláži a s Berush
kupujeme ještě nějaké stříbrné prstýnky. Tři za 100.000 doufám, že je to
dobrá cena. Večer jdeme posedět dolů do restaurace.
SOBOTA
10.5.2003 (21.den)
Dnes je jasné,
že se budeme povalovat. Posnídáme a jdeme vrátit auto. Celý den trávíme u
bazénu na hotelu Pacific Beach. Večer děláme poslední nákupy stříbrných
prstýnků. Prodej je dramatický nejdřív prodejci odejdou pak je zcela náhodou
potkáváme po cestě na večeři, kdy nakupuje Slávek který o pár drobných v
jejich prospěch, já neslevím takže si mě najdou až při večeři a pak se
nakonec domluvíme a nákupy jsou hotovy. Domlouváme si odvoz na Bali do Kuty
a jdeme spát.
NEDĚLE
11.5.2003 (22.den)
 Vstáváme jak
jinak než brzo ráno. Jedeme do Lemuru na trajekt. Pak všichni do Ubudu a
tady se rozdělíme. Já s Berush jdeme pro věci co jsme zde nechali a ostatní
pokračují na cestě do Kuty. My děláme poslední šílený nákup, dva draky,
masku, tesaný obrázek, velkého varana a nějaké voňky za 790.000, Berush mi
tvrdí jak jsme dobře nakoupili, doufám že má pravdu. Z Rony vyzvedáváme naše
věci naše domácí se s námi velice přátelsky loučí, a odjíždíme taxíkem za
vydřidušských 15.000 asi pětset metrů do kanceláře cestovky. V šest hodin
pak i my vyrážíme do Kuty vše máme zařízené přes místní cestovku Perama. Do
Kuty dorážíme podle plánu, a Kašíci se Slávkem na nás čekají takže nemusíme
objednávat taxíka a všichni společně odnášíme naše věci do hotelu Sari Jaya.
Hotel je s bazénem, takže po večeři a malé procházce městem uděláme několik
temp a jdeme strávit poslední noc na Bali. Mimochodem v Kutě potkáváme v
podstatě první turisty v trošku hojnějším počtu.
PONDĚLÍ
12.5.2003 (23.den)
Ráno Berush
vstává už v šest hodin a chodí se Slávkem po pláži, já vstávám pozdě a po
společné snídani jdeme na pláž. Je poměrně plná lidí a jsou zde ideální vlny
na učení se jezdit na prkně. Kdybychom tady byli déle jdeme do toho. Ve
dvanáct hodin musíme vyklidit pokoje, věci necháváme na recepci a jdeme se
koupat do hotelového bazénu. Za hotel tady platíme 70.000 a poprvé zde
nemáme v ceně snídani. Voda je šíleně chlorovaná, takže to vypadá, že
všechno naše opálení se sloupne. Slávek se vrací s tím, že mu ve městě
říkali, že na letišti chytli nějakého maníka s bombou. Moc mu to nevěříme,
ale u bazénu se dovídáme že je to pravda, dnes ráno chytli na letišti v
Denpasaru Indonésana s bombou, Berush tvrdí, že jednoho takového, co to mohl
udělat, stoprocentně podezřelého muslima potkala ráno na pláži. V pět hodin
jedeme taxíkem na letiště kde je o chlup přísnější kontrola, ale procházíme
bez problémů. V Singapuru se množí počet nakažených na SARS, ale na letišti
už má roušku jen Berush a pět dalších. Dlouho se zde nezdržíme a 22:50
odlétáme do Evropy.
ÚTERÝ 13.5.2003
(24.den)
V šest hodin
ráno už evropského času, přilétáme do Frankfurtu. Opět tady předvedeme, že
zabloudit se dá všude. Nakonec z dvouhodinové rezervy nám nezbude ani minuta
a přicházíme včas na náš poslední let do Vídně. Odlétáme v 8:00 a za hodinu
jsme ve Vídni. Tady si pochvalujeme jak všechno krásně vychází, ale za
chvíli volá brácha, že píchl kolo a bohužel Pepa nemá v autě nářadí. Brácha
má skoro vybitý telefon. Takže sedáme na kafe a smiřujeme se s realitou, že
už jsme doma. Berush si tady půjčuje noviny, kde je fotka atentátníka z
Bali a tvrdí že je to on, co ho viděla na pláži. Slávek to nepopírá, aby
měla Berush radost. Brácha nakonec přijíždí až ve tři hodiny takže návrat se
protáhl. Nicméně v pět jsme doma a tím je náš výlet ukončen.
Autor J&B |
